Rozhodla jsem se tento víkend strávit u svých milovaných rodičů. Původně to mělo být jen přespání ze soboty na neděli, ale v pátek máma potřebovala na nákup a proč jezdit zbytečně sem a tam. Navíc Kája měl radost, že si konečně poslechne novou muziku bez toho, aby měl pocit, že mě tím děsně štve. (Neštve mě to hodinu, ale psytrance není můj oblíbený styl a po několikahodinovém poslechu z toho mám vyloženě prapodivný stihy.)

Pátek

Užívám si pohodičku. (Maminka byla tak ráda, že mě má doma, že kolem mě pořád běhala, jestli něco nechci - až jsem se styděla ) Babička s dědou potřebovali večer ještě na kolonádu, tak jsem si řekla, proč bych nejela s nimi, nemusím sedět doma.. To jsem nevěděla, do čeho jsem se uvrtala. První katastrofa - jeli jsme strejdovo autem. Pěknej vrak, takže se s tím jelo hrozně, pořád někde něco rachtalo, skřípalo.. Děda neustále poučoval, jak mám jet, babička ječela - pozor sloupek, ježimarja obrubník, bacha auto (Natrénovaná od dědy, protože ten už nestíhá dávat pozor na všechno). Zdárně jsme dojeli do města a z centra nám měl jet autobus. Ovšem druhý problém - děda se špatně podíval, jak to jede. No nic, tak místo 5 minut počkáme 20. Dojeli jsme na kolonádu, koukáme, že zpátky to jede za 40 minut. Tak s babičkou pěkně pomalu, vycházkovým krokem jdeme a děda žene jak na závodech. Honem honem. Během 10 minut jsme měli natočenej Mlýnskej pramen do 6 pet láhví (To by mohl být třetí trapas) a pak sedíme půl hodiny na zastávce.

A přišlo to, na co jsem celou dobu čekala. Jít někam s babi a dědou, tak člověk musí počítat s tím, že bude ostuda. Dědovo lamentování v Intersparu:"Ježiš no tak to my teda budem chodit do tesca, tam dávají pořád tašky zadarmo!" a tak dále.

Nejčerstvější historka předčí plno těch minulých. Děda s babi v Baumaxu. Děda drží v ruce plastový poklop a volá mému tátovi. Dochází mu kredit a ozve se hodně hlasité upozornění před tím, než se začne hovor vytáčet. Děda si dá telefon od ucha. Táta zvedne telefon a jelikož do něj hrozně řve, tak to děda slyší. Dá si k uchu poklop a začne mluvit. Táta pořád křičí:"Já tě neslyšim, jseš tam??" Babička se mezi záchvaty smíchu zmůže jen na:"Dej si k uchu telefon!" A celý krám má o zábavu postaráno.

A tahle historka pobavila plno lidí dvojnásob. První várku v Baumaxu, druhou várku na zastávce na kolonádě. Mysleli jsme, že jsou to rusáci.. A nebyli.. Ale taktně se nesmáli, až když jsme zalezli do autobusu...

No a po příjezdu domů jsem se KONEČNĚ po půl roce naložila do vany plné pěny...