Dávám sem první text do pomalu vznikající knihy o pražských mostech, který na mně vyžádal Walome.
Takže já za to nemůžu, s připomínkami se kdyžtak obracejte na něj. xD

Tady stojí most...?

Zapomeňte na železobetonové stavby moderního věku. Na chladný, šedivý a všudypřítomný asfalt či beton, naprosto nedílnou součást dnešního vyspělého světa. Vydejte se na ostrov Štvanici. Je pravda, že při pokusech dostat se tam, se betonu nevyhnete, protože prakticky celá Vltavská je vystavěna z tohoto materiálu, ovšem ostrov vás za tu námahu odmění.
Musíte se jakýmkoli dopravním prostředkem dostat na zastávku, popřípadě stejnojmennou stanici metra – Vltavskou. Poté budete muset vynaložit trochu úsilí na to, abyste se živí a zdraví dostali na Hlávkův most, železobetonovou konstrukci, vedoucí přes Vltavu. Poznáte ho podle toho, že je to nejbližší most, po kterém jezdí auta, a vlastně jediný most, na který se dostat můžete. Než se vám podaří najít možnost, jak si na něj stoupnout, aniž byste jevili známky přejetí či podobných jevů, možná vás to odradí, ale vydržte! Stačí jen ve změti podchodů najít ten správný, a v něm ten správný směr.
Pokuste se vylézt na levé straně mostu. Až se vám to podaří, jděte dopředu a při první příležitosti zatočte doleva a sejděte dolů. Blahopřeji, jste na Štvanici!
Váš cíl je ještě nějaký kus před vámi. Jděte rovnou za nosem a kochejte se při tom okolní přírodou. Burácení, které bezpochyby za nějakou dobu uslyšíte, je prosím zvuk vlaku přejíždějícího po Negrelliho viaduktu – a kvůli němu jste tady.
Negrelliho viadukt byl vystavěn v letech 1845 až 1850 kvůli železniční trati z Drážďan do Olomouce, která vede přes Prahu a vyžádala si překlenutí Vltavy. Spojuje Masarykovo nádraží (Karlín) s nádražím v Bubnech (Holešovice). V místě, v němž se projektanti rozhodli viadukt vybudovat, byla řeka neregulovaný tok, a tak byla výstavba o něco těžší, o to víc však překvapil výsledek.
Pod rukama 3 000 dělníků vznikla monumentální stavba. Díky své úctyhodné délce 1 110 m držel Negrelliho viadukt statut nejdelšího železničního mostu v Evropě až do roku 1910 – šedesát let! Jeho výstavba stála jeden a půl milionu zlatých.
Projekt viaduktu mají na svědomí pánové Jan Perner (1815 až 1845) a světoznámý Alois Negrelli – mj. autor slavného Suezského průlivu v Egyptě (1799 až 1858).
Viadukt má 87 oblouků, z nichž 8 je žulových - ty překlenují Vltavu –, 49 oblouků je pískovcových – ty jsou na Karlínském břehu Vltavy - a 27 půlkruhových, rovněž pískovcových kleneb je hlavně na Štvanici. Dále pak tři podchody v Křižíkově ulici - dva pro pěší a jeden velký -, aby byl možný průjezd tramvaje. Kromě toho jsou v nově přistavěném rameni viaduktu v Karlíně oblouky cihlové – z důvodu úspory materiálu.
Dnes už nemáme šanci vidět viadukt celý, ale i přesto nesmíme zapomínat na jeho důležitou roli, kterou hrál v době svého postavení. Ani dnes neztrácí na svém významu - a přesto se o něj zajímá tak málo lidí. Není to škoda...?