Nejspíš jsem v chatě.
Možná na svahu.
Možná někde úplně jinde.
Nevím.
Teď, 6.3., den před mým odjezdem večer, teď opravdu nemám tušení.
V téhle chvíli ani nevím, v kolik hodin tenhle článek zveřejním. Takže se na mě nezlobte.
Nevím, co je ve mně za pocity.
Nejsem před odjezdem nijak zvlášť vzrušená, přestože vím, že nevím, co mě čeká.
Možná jsem to už někde zmínila, ale neumím lyžovat.
Na lyžích jsem stála dvakrát v životě.
Můj první zážitek z nich (hned po tom, že se mi podařilo vyjet pomou nahoru na svah) je ten, že jsem se rozjela pozadu dolů.
Takže asi tak. :D
Na běžkách jsem nestála v životě a na snowboardu taky ne.
Ano, budeme jezdit na všech třech vymoženostech.
(V téhle chvíli, kdy vy si tohle čtete už vlastně 'jezdíme' :-).)
Pořád se se mnou nic neděje.
Jsem v klidu.
Mám relativně zabaleno, ráno odjíždím z domu až v půl deváté, takže vlastně 'pohoda'.
Někde uvnitř mě to vře.
Ale nějak to moc necítím.
Asi až zítra ráno.
Až před nástupem do autobusu.
Před zavřením dveří... před rozehřátím motoru... před rozjetím...
Tohle všechno už mám za sebou.
Teď, kdy vy si to čtete, si (snad) plnými doušky užívám studenstkého života na horách, obklopena přáteli, sněhem a teplým rumem... ehm. xD
To by asi stačilo.
Na to, že tu vlastně teď nejsem, už jsem toho napsala docela dost. :D
Mějte se pěkně a zanechte mi tu nějaké pozitivní komentáře, platí? :D