Matfyzák a matfyzačka sedí na lavičce v parku.
"Miláčku, myslíš na to samé jako já?"
"Hmm."
"A kolik ti to vyšlo?"
xD

Tenhle vtip mě teď pronásleduje, tak proč se o něj s vámi nepodělit, že? :D
Je toho dost, co bych chtěla napsat, ale nemám čas, protože odcházím na sbor a hned po něm mám kytaru.
Pak přijdu domů a budu dělat... no, vlastně nevím, co budu pak dělat.
Ale jsem vám hrozně vděčná.
Nedivte se přece.
Nechápu to.
Ehm.
Dobře, objasním.

Hrozně mě překvapuje, že sem chodíte a komentujete moje žvásty, které by se s trochou dobré vůle daly nazvat články.
A jelikož mě to tak hrozně překvapuje, chci vám za to poděkovat. :-)
Takže vám děkuji, děkuji a děkuji.
To je asi vše, co vám v tuhe chvíli hodlám sdělit.
Ještě tedy to, že se musíte usmívat - alespoň jako já.
Usmívám se.
Berte život s nadhledem a usmívejte se.
Pac a pusu, mějte se krásně, lidi!