Chtěla bych být nezatížená.. jako jemný cukr, když do něj fouknete, vznese se a pokryje všechno plachou bělobou. Chtěla bych být lehoučká jako pravazce, jako řeky světla, které ve svém přesně vymezeném prostoru letí skrze mlhu. Chtěla bych být ta mlha, zabalená v šále a s teplými rukavicemi, ležet mezi stromy, tiše se pokládat přes auta a tramvaje, cinkat spolu s nimi na křižovatkách, chtěla bys se umět vznést tak vysoko, že by mi moje kapičky mrzly do malých ledových perel, a pak padat po hlavě dolů tak rychle a tak nízko, že by se moje šaty roztříštily, roztrhaly na kousky a zasypaly celou krajinu. Chtěla bych být ta krajina, která by zasypaná, pocukrovaná vzdychala únavou a ukládala se k spánku, chtěla bych dát špačkům a drozdům sladkou dobrou noc a zavřít oči, na chvilku, zavřít na chvilinku lehká oční víčka, s kapkami sněhu, v nichž by se odrážel celý svět, s hromadou písmen, která by poskládala celou Shakespearovu hru. Chtěla bych být Julie a mít šaty ze sametu, tančit v sále plném kopretin v uzounkých svazečcích, tančit do kola a znovustvořit tak celý vesmír, chtěla bych být hvězdná Julie na Mléčné dráze, tančit až do unavení malíčků na nohou, sundat střevíce a položit se do mléčného zapomnění, tam nahoře, chráněná Velkou medvědicí, Střelcem a širokým Orionem. Chtěla bych tam nahoře, lehká a docela průsvitná ležet třeba celá staletí, která pominou jako mávnutí vteřiny, jako kmit nebeského kyvadélka, závan po vzlétnutí motýla. Chtěla bych si popovídat s Večernicí, a nebo radši možná s Večernicí jen mlčet, prodlít s ní večery i rána, vyhřívat se na sluníčku a vyšívat šaty z perel, chtěla bych se rozplynout ve vesmíru a stát se hvězdou. Chtěla bych jako hvězda spadnout na Zemi a splnit někomu přání, chtěla bych se stát jeho úsměvem, jeho radostí, jeho dechem.