Všem těm, kteří čas od času zavítají na můj blog, doporučuji přečtení tohoto článku.
Zvláště pak Cestovatelce.
Možná to zezačátku nebude moc zajímavé, ale nebude to ani moc dlouhé a hned na konci najdete to hlavní, co vám chci sdělit.

Věnováno Cestovatelce (ale nejen jí):

Zašla jsem do tří knihoven.
Vrátila jsem dost (na moje poměry) knih.
Víš, Cestovatelko, možná byl ten tvůj včerejší komentář trochu ovlivněn faktem, že nevíš, kolik těch knih doma mám.
Tím rozhodně nechci říct, že bych se svým otcem nějak víc souhlasila (více zde)!
Jenom ho možná TROCHU víc chápu.
Víš, ještě ráno, jsem měla doma 38 knih.
Po tom, co jsem přišla domů (a pak z knihoven) jsem jich měla 28.
Na moje poměry docela slušné, ne?
Pak přišel domů táta.
"Tak co, vrátila si ty knihy?"
"Jojo, něco jsem vrátila..."
"Co to znamená něco?"
"No, pár (pozn. 28 - cha, cha - pár!) mi jich ještě zbylo..."
"Aha. Kolik pár?"
Do prdele nedá si pokoj!
"No tak se podívej. Pár jich je na stole, ňáký ležej támhle a za tebou jich je taky několik."
Schválně jsem je po menších hromádkách rozmístila různě po obýváku, aby to vytvářelo dojem, že je jich trochu míň.
Docela se to povedlo, dál už se nevyptával!
Ale stejně nechápu, co mu do toho ksakru vůbec je?!

No... tohle už je pro všechny. (Tamto bylo taky, já vím.)
Jedu asi na týden pryč a pravděpodobně nebudu mít přístup k internetu.
Ach jo.
Já vím, že teď sedíte u monitorů a nevěřícně zíráte na obrazovku/chytáte se za hlavu a přemýšlíte o nejrychlejším způsobu sebevraždy/slzí vám oči a vy nevíte co s tím/mlátíte a kopete do všeho ve vaší blízkosti, přičemž všemu a všem nadáváte/běháte šíleně po bytě a prosíte o Boží smilování, že tohle vám přece nemůže udělat, ale Bohužel je to tak - budete se muset na chvíli obejít beze mě.

P.S. To, co jsem uváděla, rozhodně nezkoušejte sami doma, mohli byste si něco udělat anebo způsobit (rodinné) potíže!

P.P.S. Ach Bože, mně se bude tak hrozně moc stýskat!!!