Za včerejšek se omlouvám, ale matka mě vyhodila od compu, takže jsem o svém milovaném tatínkovi dopsat nemohla.
Poté co jsem vypnula televizi (a ani ve snu by mě nenapadlo, žy by mu stačilo, jak Contritus poznamenal, položit na ni ruku, aby poznal, zda byla či nebyla zapnutá), odemknula jsem mu (sám nemohl, poněvadž zevnitř byly matčiny zapomenuté klíče) a pozdravila ho tónem, ve kterém jsem se snažila skrýt jakoukoliv známku překvapení (a že jsem překvapená byla!).
Mezitím, co se díval po bytě, jestli se něco nezměnilo, jsem urychleně schovávala věci, které by vidět nemusel (neměl).
Chápejte, my s matkou proti němu nejsme nijak spolčené, (já s matkou vůbec nejsem spolčená!) ale oni proti sobě tak urputně bojují, takže jediná záminka by otci stačila a...
No, a když doma nebyl, jen my dvě s mámou, nic jsme neukrývaly a tak, protože my dvě před sebou nic ukrývat nemusíme (nebo spíš matka přede mnou, ale od toho jsou šuplíky, žejo?).
Takže schovány byly různé papíry, účtenky, vložky byly odklizeny ze záchodu (jako té místnosti :D) a na otcově počítači jsem vypnula monitor, aby nepoznal, že jsem tam byla. On ho měl vypnutý když jsem přijela domů, tak aby si nemyslel, že jsem ten comp od té doby zapínala - jakože zapínala, ale to by nepochopil, protože vedle v pokoji je další pc, ten na kterém píšu tohle, jenže má hrozně malý monitor...:(
Takže vlastně nenašel nic špatnýho, až na chrupající matku, ale o tom až někdy později (o matce a spánku, ne o tom co se dělo pak).
Naštval se na ni, ať prý jde dělat oběd a neválí se v posteli.
Stejně jsme nakonec obědvali až v pět, ale o stravování u nás doma taky až někdy později, hm?
Plyne z toho ponaučení?
Ano!
Nikdy si nemyslete, že lidé, kteří nejsou doma, a hlavně být doma ještě dlouho nemají, se nemůžou jen tak, zničehonic objevit za dveřmi!