Otázka, kterou se často zabývám.
Doufám, že všichni, kteří kdy zavítali na tenhle blog ví, že nejsem dospělá.
Pokud si to někdo myslel, teď jsem ho zřejmě krutě vyvedla z omylu, ale snad takový nikdo nebyl.
Je mi... no dobře, přiznávám, je mi dvanáct.
V lednu mi bude třináct.
Doufám, že při tom pádu ze židle jste si nic neudělali.
Mám dojem, že vás napadlo: Ach Bože! Já chodím na blog DVANÁCTILETÝholky?
Jo, chodíte.
Vadí vám to?

Ach jo.
Kdybyste se zeptali mě, odpověď by byla nejednoznačná.
Občas jo, občas ne.
Hrozně mě naštve, když někde objevím text, ve kterým se píše "...teprve třináctiletá holka..." , "...třináctiletý škvrně..." nebo "...třináctiletá žába...".
Mně je dvanáct!
Ale... když já mám hrozně často pocit, že jsem si toho prožila víc než kdejaká patnáctka...
A co?, žejo...
Co je na tom?
Koho to zajímá...?

Jo, já vím, že takovej pocit má asi každej puberťák - jenže právě v tom je ten zádrhel!
Já si totiž myslím, že ho mám oprávněně.
Jenže kdo mi to potvrdí...?

To bych se musela vyzpovídat ňákýmu Dědovi Vševědovi, kterej by mi řekl, jak na tom jsem.
Jestli se právem považuju za holku na vyšší úrovni, nebo jestli jsem jenom namyšlenej spratek.
Co vy?
Jsem namyšlenej spratek?