Když se někomu něco povede, tak mu blahopřejeme.
Ovšem co to je za výmysl?
Copak mu přejeme blaho?
Ne!
Zajímalo by mě, jak někoho mohla napadnout taková hloupost.
Vždyť, úplně logicky, je to nesmysl.
A když ho to přece jenom napadlo, jaktože se to chytilo, když to... prostě nefunguje....?
Já nechci být hnusná, ale sami to přece vidíte, ne?

Sbohem.
Kdo teď někomu přeje, aby při něm na cestách stál Bůh?

Na shledanou.
Nejen já občas použiji trošku jinou verzi těchto dvou slov: naneshledanou.

Na viděnou.
Na slyšenou.
Dokonce i s Na napsanou jsem se setkala.

Autoškola.
To přece taky není čisté.
Nikdo se přece nehodla učit být autem.

Předevčírem.
To je nadherný, to se mi moc líbí.
Přede včírem.

Napozítří - to samé.

Vánoce, vánoční, vánočka.

Čeština je krásný jazyk.
Všechno to, co jsem vyjmenovala, je skvělé.
Mám ji ráda, protože je děsně bohatá, a když smolím něco ze svých děl, vždy mě něco překvapí nebo zaskočí, nějaký slovní obrat či spojení.
Miluju češtinu!
Jak jste na tom vy?