Titul jehož slovní podoba v našem jazyce zní Syn člověka v hebrejsko-aramejském úzu čili ve zvyku používat toto jazykové spojení znamená  člověk jako celé lidstvo čili zobecnění lidstva celého.  Syn člověka je tedy celé lidstvo.  Možná i něco jako zástupce lidstva. Dost náročný pojem i pro naše dnešní vnímání. Možná s ním měli problém i ti, kteří Bibli překládali  z originálů.
Jak na to odpoví učedníci? Nikoho nepadne, že by to mohl být i Pán Ježíš i když od něho tento výraz slyšeli.
Pán Ježíš se ptá   a každý má nějakou odpověď. Ve všech odpovědích zaznívá , že Syn člověka je jedním z proroků  a uvádějí některé například Jana Křtitele, Eliáše, Jeremiáše a  asi i další.
Když skončí, položí Pán Ježíš  otázku a to velice konkrétní.
 "A za koho mne pokládáte vy?"
Možná chvíli i ticho, až Petr promluví: "Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého."
Jak na to Petr přišel? A proč to nenapadlo ostatní? Ne, to nebylo výsledkem pouhých rozumových operací v mozku, ale hlavně působení Ducha. A to působení Ducha v dané chvíli. Copak ostatní učedníci si nevzpomněli na to, co jim často říkával Pán Ježíš, když hovořil o svém otci jako o Bohu? Vždyť i oni bývali svědky toho, jak jiní se mu klaněli a říkali. Ty jsi jistě Syn Boží. Ale oni teď mlčí. Že by měli tak krátkou paměť, anebo jim něco bránilo říci pravdu o Pánu Ježíši. Petr se nebojí a má určité osobní zkušenosti. Vzpomeňme si na jeho zkušenost, když šel po vodě a při pohledu mimo Pána Ježíše se začal potápět.
A tak Petr vysloví v Duchu Božím tuhle větu: "Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého."
A Ježíš také toto potvrzuje. "Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo  a krev, ale můj Otec v nebesích." Pán Ježíš Syn člověka a také Mesiáš Syn Boha živého. Jako Syn člověka se za  nás každého v zastoupení  nechal ukřižovat a zakusil strašnou smrt, aby starého člověka v nás porazil  a zničil a jako Syn Boha živého vstal z mrtvých, aby každý, kdo v Něho věří nezahynul a měl život věčný.
Položme si sami sobě otázku. Za koho já pokládám Pána Ježíše? Tady je základ naší víry. Pokud v něm vidím proroka, modrou osobnost nebo mimozemšťana se zvláštním posláním, pak pořád nemám víru, která je z Ducha Božího. Je to můj Spasitel, je to Ten, kdo za mne zemřel ??? O tuto víru prosme Ducha Božího!!
V příběhu pak následují další Ježíšova slova směrem k Petrovi, která bývají i předmětem sporu  a vysvětlovány různě. "A já pravím, že ty jsi Petr a na této skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou."
Skála bývá  z kamene a je tvrdá, pevná, kterou  hned tak něco nerozdrtí. Na skále se stavívaly oltáře, chrámy i domy. Byla zárukou pevnosti. Petr prohlášením, že Ježíš je Mesiáš a Syn Boha živého uvěřil tomu, co je základem víry a co je pevné a na čem stavíme dál i náš duchovní život. A řekl to i proto, že mu to zjevil Duch Boží. Na této skále zbuduji církev nemusí znamenat, že na Petrovi jako osobě, ale na víře, která se opírá o toto poznání a je z Ducha Božího. Chrámy se budovaly vždy na skalách. Na této "skále", znamená, že církev čili tělo Kristovo je založena právě na víře v Mesiáše Syna Boha živého.
Následují další Ježíšova slova. "Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto i v nebi, a co přijmeš na zemi,bude přijato i v nebi."
Klíče. O tomto symbolu se diskutuje celá staletí. Klíče patří k nějakému zámku  a ten zase k nějakým dveřím. A Janovi 10. kapitole čteme, že Pán Ježíš je dveře pro ovce. Dveře ovčince. V tom ovčinci už ovečkám nic nehrozí, tak jako nehrozí nic těm, co budou s Pánem Ježíšem v nebi. Dokud v nebi nejsou, nejsou v ovčinci, tak chodí za Pánem Ježíše, který má moc odehnat vlky a když se ovečka ztratí, tak ji hledá, až ji najde,  a má z toho radost.
Klíče mohou symbolizovat úlohu pastýřů církve. Ovečka si sama dveře neotevře, ale otvírá je pastýř. Ne klíčem z kovu, ale Slovem Božím z Ducha Božího. Tento dar "pastýřství" dostal Petr o letnicích. A Petr je i později v Janovi přirovnám k pastýři, protože Jan  v závěru své epištoly  píše toto:
"Když pojedli, zeptal se Ježíš Šimona Petra."Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde?" Odpověděl mu:" Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád." Řekl mu:" Pas mé beránky".Zeptal se ho podruhé_" Šimone, synu Janův, miluješ mne? " Odpověděl:! Ano,Pane, ty víš, že tě mám rád." Řekl mu:" Buď pastýřem mých ovcí." Zeptal se ho potřetí:" Šimone Synu Janův, máš mne rád? "Petr se zarmoutil nad tím, že se ho potřetí zeptal, má-li ho rád. Odpověděl mu:" Pane, ty víš všecko,ty víš také, že mám tě rád." Ježíš mu řekl:" Pas mé ovce."
Co nám tyto Ježíšova slova vyjadřují?  Jednak  Pán Ježí třikrát zjišťuje, zda Petr má Ježíše opravdu rád. Jistě, že Pán Ježíš to ví, ale Petr je jen člověk  a vzpomeňme si, jak třikrát Ježíše zapřel, třebaže předtím sliboval, že Pána nikdy nezapře. A jakou úlohu zde Petrovi dává? Být pastýřem. Ale pozor ty ovce nejsou Petra, jsou Pána Ježíše. A co má Petr činit  s ovečkami? Má je pást. Co to znamená? Co dělají ovečky na pastvě? Posilují se trávou, pokrmem, který dává Bůh prostřednictvím sluníčka a přírody. Pást ovce v tom duchovním smyslu je především posilování věřících v duchovní oblasti.  Aby vnímali Pána Ježíše tak, jak to  Bohu vyjádřil Petr slovy:" Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého."
Petr svůj úkol splnil dobře. Odešel do pohanského prostředí, do Říma  a tam působil na další věřící a vytvořil sbor věřících.Vedl ho Bůh a nesl těžký kříž. Neměl to lehké. Nežil v palácích, jak údajní jeho pozdější následovníci, a ani nekázal Boží pravdu před oltáři ze zlata a sochami. I on zaplatil smrtí.  Ale ostatní učedníci Pána Ježíše plnili stejný úkol. Odešli i do jiných míst a tam založili další sbory.  I oni měli stejné klíče, stejnou víru v Ježíše jako v Mesiáše, Syna Boha živého.

Jak to vše skončilo? Nevyměnil později ďábel tyto klíče?  A nakonec i samotné pastýře??A mnozí si této výměny ani nevšimli.  On ten "duplikát"  vypadá skoro stejně, ale dveře do nebeského království se jím neotevřou.  Je potřeba si ho pořádně prohlédnout. Zda je to ten duchovní klíč, který dostal apoštol Petr.