Mysl není průvodkyní hmoty a stvořitel idejí není stvořitel přeludů. Buď není všemohoucnosti nebo je všemohoucnost jedinou mocí. Bůh je nekončno a nekonečnost nikdy nezačala, nikdy neskončí a neobsahuje nic Bohu nepodobného. Odkud tedy pochází bezduchá hmota? Život, tedy i Kristus, včera i dnes tentýž jest, i na věky, Ústrojnost a čas nemají nic společného se Životem. Říkáte ,,dnes v noci jsem měl sen" Jáký je to omyl. Toto Já je Duch. Bůh nikdy nedříme a jeho podoba nikdy nesní. Smrtelní lidé jsou pohříženi v Adamův sen. Spánek a apatie jsou fáze snu, že Život, podstata a inteligence jsou hmotné. Smrtelný sen v noci je někdy bližší skutečnosti bytí než myšlenky smrtelníků za bdění.  Noční sen má jako původní jev méně hmoty. Zčásti se zbavuje hmotných okovů. Nedosahuje sice nebes, ale jeho pozemský let se odehrává v nadzemských výšinách.
Člověk je zrcadlení Duše. Je přímým opakem hmotného vnímání, a jest jen jeho ego. Upadáme v omyl dělíme li Duši v duše, množíme li Mysl v mysli a předpokládáme, že omyl je mysl, potom, že mysl je ve hmotě a že hmota je zákonodárcem, že neinteligence působí jako inteligence, a smrtelnost, že je matkou nesmrtelnosti.
Smrtlná existencje snem, smrtelná existenc nemá skutečnéjsoucnosti, a přece říká, to jsem já. Duch je ego které nikdy nesní, ale rozumí všem věcem, které se nikdy nemýlí, je vždy vědomé, které nikdy nevěří, ale ví, které se nikdy nerodí a neumírá. Duchovní člověk je podobou tohoto Ega. Člověk není Bůh, ale tak jako paprsek světla vycházející ze Slunce zrcadlí Slunce, tak člověk, výsledné dílo Boží, zrcadlí Boha.