Dnes jsem se rozhodl, že si zajedu na Smíchov, mého rodiště. Když v dnešní době zavítám na Smíchov, většinou se točím na Andělu ( jedna z hlavních tramvajových křižovatek Prahy) a ve spěchu vlastně jenom prolétnu. Jenomže Smíchov není jenom Anděl a obchodní domy v okolí. Smíchov je větší a zároveň je to mé rodiště. Ano, tady jsem bydlel roky. Tak tedy, přijměte procházku, pojďte se podívat, kde chodily mé dětské nohy.

Tak tohle jsou dlaždičky v domě, kde jsem bydlel. Tato jedna červená dlaždička šla nadzvednout. Byla to skrýš na dopisy, zde jsem si s kamarádem, sousedem, nechávali vzkazy.

Stráň, na které jsme si hráli, je - posuďte sami

Řeka Vltava. Tady jsme kolikráte seděli a koukali do vody, mluvili o dálkách, koukali na parníky. Již z dálky jsme dokázali poznat, o který parník, či motorovou loď, se jedná.

Rybáři dnes, stejně, jako včera

Zde kotvil Labe. Parník Labe. A u něho byly pramičky. Drze jsme si je vypůjčovali a vyjížděli na řeku.Nikdo nic nepoznal, vždy jsme pramičku vrátili v pořádku

 

Trať vedoucí na Smíchov. Kdysi zde byl domek, vždy prázdný, v tom sme se vyřádili.

Tenhle hrozný paskvil tu opravdu nebyl. Byla tu ohrada a za ní klučičí, ale i holčičí, dobrodružství.

 

Naše střecha. Zde jsme se scházeli po škole. Střecha a strom.

Zde byla loučka. Dnes e zde barabizna.

Věžička. Tam jsme chodili. Z druhé strany objektu oknem. To Vám byl výhled. Celý objekt byl náš. Jinak je to starý mlýn.

Další stráň a plácek - zničeno

Vrata do nákladového nádraží Smíchov.

Před třiceti lety zde byly koleje a nákladní vlaky, panely a mé dětství. Dnes....

 

 

Mlýn z druhé strany

Zbytek kolejí. Malé vagonky, to jste rozjeli, naskočili a jeli.

Ach.

 

 

 

Uložit

Uložit