Znáte ten pocit, kdy se probudíte a všechno vás tak nějak sejří? Já nejsem maniodepresivní a nikdy jsem neměla jakékoliv pohoršující problémy s psychikou, ale dnešek byl prostě snužka blbostí... A ve společnosti lidí, které (bože ty víš jak moc) nenávidím. To je prostě hardcore. Nebo ani ne tak nenávidím, ale spíš si tam přijdu jak mezi dětičkama. Já chápu ty stupidní vtipy (nebudu lhát, taky se jim čas od času zasměji) a chápu, že když je někdo ve své milované bandě, že se chová jako asociál, ale proboha........ Těším se na tu chvíli, až s tímhle (omlouvám se) póvlem nebudu mít co dočinění. Vím, že si vy, moji čtenáři teď říkáte "A ty seš asi dokonalá co? blabla" a vím, že je to ode mě vůči těm netvorům, se kterými trávím každý pracovní den, hnusné. Já mám asi tak sto tisíc chyb, které bych na sobě dokázala najít a možná i pojmenovat, jenže ta rozdílnost mezi námi je bohužel dost zavádějící... Člověk jako já, který každý den přemýšlí o zcela normálních věcech jako "Bože, doufám, že mi dneska pan X napíše a bože, doufám, že si konečně co nejdřív vrznu." ale bohužel jsou tu i ty věci, které málokdo pochopí. Když já přemýšlím nad tím, jak bych při koncertu skákala a co za show bych tam předváděla a jak strašně se těším na další zkoušku a nebo jak se těším až zas napíšu nějakou super depkoidní vražedně sadistickou povídku (přitom světě div se, já jsem fakt strašně mírumilovný člověk). Někdy mám i den, kdy přemýšlím nad tím, až konečně vypadnu z domu a budu naprosto nezávislá na svých rodičích (což bude vááážně bezva a dávám tomu tak 4 roky max.) a nebo přemýšlím i nad tím, že se chci učit a těším se na to strašně moc. Samosebou pak. když na to přijde a já mám na to čas, světě div se, mě se nechce. V té komunitě o nějakých dvaatřiceti lidech bych jich dokázala pojmenovat 5, které mám ráda, chodím s nimi ven a opravdu a upřímně přežívám jen díky jejich přítomnosti. Chci ze sebe momentálně vypsat ten vztek z toho, jaké (s prominutím) krávy, dokážou chodit na střední odbornou školu s maturitou. Plus ještě dodám, že vzhledem k tomu, kolik já tam nemám ráda lidí chápu, že mě tam taky nikdo nemá rád. A díky bohu za to. Alespoň pak nikoho nebude bolet, když si je smažu z "xichtbooku" a všechna ta atrapa skončí. Za pár měsíců máme maturitní ples a za dalších pár měsíců máme maturitu. Já se jen modlím k bohu, že na ten obor, na který chci jít půjde úplné minimum mojí aktuální třídy. 

Všechny jsou akorát závistivý, soutěživý děvky, které neumí nic jiného, než srovnávat a soudit i když vědí úplné hovno. A nejhorší na tom je, že já ty holky znám. (Protože vždycky když jsem chtěla jakoukoliv informaci, dostala jsem jí o kterékoliv z nich....) A proto z celého srdce doufám, že v budoucnu nebudu v kolektivu holek.... Jdou mi proti srsti a já jsem pak taková...

Hawk...

Dýmka