1. 05 2009 | 15.48
2.kapitola – Děkuji ti, Sakuro!
Usnula. Itachi se podíval na její andělskou tvář a musel se usmát. Nemohl tomu uvěřit, ale opravdu se to stalo. A bylo to krásné, přímo nádherné. Teď to však končí. Úsměv mu povadl a sklopil hlavu. Jinak to nejde, musí to udělat.
,,Úáá!" Sakura se protáhla. Najednou se lekla. ,,Kde to jsem?" Nemohla si na nic vzpomenout. Brzo se jí však všechno vybavilo – únos, tmavá cela, Itachi – ach ano, Itachi. Vzpomněla si na jejich žhavou noc, moc se jí to líbilo, ale nedokázala pochopit, proč je na místě, které jí nápadně připomíná domov? Vyšla na balkon a zjistila, že se jí to nezdá. Skutečně byla doma. ,,Ale jak jsem se sem dostala?" V tu chvíli dostala hrozný vztek, ale zároveň cítila i smutek. Oba její pocity patřily Itachimu. Proč ji sem odnesl?
Vstala, oblékla se a nasnídala. Ještě si připravila věci na cestu, která ji čekala. Pozdravila se se svou mamkou, prohodila s ní pár slov a už pádila pryč. Věděla přesně, kam má jít. I když nechtěla, aby ji znovu chytili, musela ho zase vidět a to hned!
Proběhla celým městem a na nikoho se moc neohlížela. Když konečně doběhla k Hlavní bráně Konohy, musela se na chvíli zastavit a všechno si ještě jednou promyslet. I když si to v hlavě probírala několikrát, ten plán, který vymyslela, jí připadal naprosto šílený a rozhodně ne podobný těm, o kterých se učila na akademii. Na chvíli se zamyslela a vzpomínala na svá dětská léta – na akademii, na první mise, zvláště na tu misi ,,C" s Tazunou, stavitelem mostu a na mnoho dalších. Při každé vzpomínce ji v srdci něco píchlo. Byl to ten střípek, se kterým se nikdy nedokázala smířit – Sasuke... ,,Ne" zakázala si na něj myslet a představila si Itachiho, jeho vlasy, ruce, oči... ,,Musím za ním!" sevřela ruce v pěst a dala se do běhu.
Ale už nedaleko Konohy zpozorovala něco divného. Byla tam skoro celá Akatsuki a proti nim stála Tsunade, Kakashi, Naruto a ještě několik ninjů ANBU. Když tam přiběhla a všichni ji zpozorovali, nastal tak trochu zmatek. Naruto, Kakashi a Tsunade se divili, že jim utekla a byli rádi, že je v pořádku. Akatsuki zuřila. Sakura se podívala na Itachiho okamžitě jí to bylo jasné. Někdo ho zmlátil a ten někdo určitě byli ostatní členové Akatsuki. A bylo to kvůli ní, kvůli tomu, že ji zachránil. Chtěla k němu přiběhnout, ale Tsunade ji zadržela: ,,Ne Sakuro, jsou nepřátelé."
,,Ale ne, Tsunade, Itachi ne. To on mě zachránil, odnesl mě zpět." Odporovala Sakura.
Itachi však chtěl za Sakurou také. ,,Přemístil se" k ní a okamžitě ji objal. ,,Sakuro!"
,,Itachi!" Sakura se k němu také přitiskla a políbila ho. Líbali se a teď už Sakura věděla, že pro ni neexistuje nikdo jiný než Itachi. A ani Sasuke mu nesahá ani po kotníky.
Naruto se na tu scénu díval s nepochopením. Bylo to na něj trochu moc a tak ani nestačil žárlit, jen nechápavě zavrtěl hlavou a zavolal na ty dva milence: ,,Páni, člověk vás na chvíli spustí z dohledu a už..." nestihl to však doříct, protože ze strany Akatsuki se ozval jiný posměšný hlas – Sasori. ,,Myslel jsem, že si umíš vybrat líp, Itachi! Tahle růžovovláska ti málem úplně zamotala hlavu, ale to já nepřipustím...!" rozeběhl se k nim, ale nikdo ho nestačil zastavit, a tak vytasil katanu a namířil jí na Sakuru, kterou Itachi mezitím pustil. ,,Sakuro!" zařval Itachi a vrhl se mezi ní a Sasoriho zbraň, která mu zajela do zad, ale protože byla hodně dlouhá, probojovala se přes Itachiho hruď až k Sakuřinu srdci. ,,I-ta-chi" zašeptala Sakura ve velkých bolestech. Po tváři jí kanuly slzy bolesti, smutku a nenávisti, patřící Sasorimu, který se šokovaně, že zabil svého kamaráda, usmíval. Itachi, nyní už ležící na Sakuře, se na něj otočil a vrhl mu poslední nenávistný pohled. Poté stočil svůj pohled k Sakuře a naposledy ji políbil. ,,Děkuji ti, Sakuro...za všechno..." zašeptal a oba milenci navždy zavřeli své oči...
KONEC