Stalo se to před dvěma lety , když jsme s Kate nastoupily do prváku. Pamatuješ  si Kate, první den ve škole a přivítání prváků? , otočila se  na mě a já pomalu přikývla.   " Ano, pamatuju "  , byla uspořádaná  školní slavnost a večer se hrál zápas školního fotbalového mužstva o pohár města Gary, přemýšlela jsem nahlas o prvním dnu, o kterém byla řeč.

Jo, ten zápas..., chtěla si tehdy odejít, nebavilo tě to a já chtěla zůstat. " Kvůli Tommymu? , zeptala jsem se zvědavě , i když už jsem znala odpověď. " Hrozně se mi líbil " , pokrčila rameny Marion a zároveň se otřásla odporem. " Nic si mi neřekla" , poznamenala jsem zamyšleně a studovala její výraz. 

" Ne , to neřekla " , ale bláznivě jsem se do něho zamilovala hned první den školy, slyšela jsem její z hluboka vznesenou odpověď. "Ale vždyť si mi tehdy , když jsme seděly venku před školou říkala , že si se nikdy nezamilovala, nadhodila jsem zmateně.  Lhala jsem...

Přemýšlela jsem nad Tommym a snažila se pochopit co dívky na něm tak přitahuje. Mohl mít tak 1,80 cm , atleticky štíhlé ale svaly prorostlé tělo, sluncem prozářené světle hnědé vlasy s moderním delším rozcuchem a uhrančivé zelené oči, před které " donucovaly" dívky omdlévat. Je hezký a zdál se bez chyb..., ale mě nikdy nepřitahoval.

Vždycky chtěl jen tebe, řekla tiše a já cítila , jak se na mne upřeli oči těch tří.  " Já...neměla zájem " , namítla jsem. " Jo já vím " , nikdo to nechápal, nejhezčí a zároveň nejoblíbenější kluk školy tě uháněl téměř 2 roky a tys ho stále odmítala a ...a já na tebe strašně žárlila, hlesla.

" Žárlila ?? ! " ...

" No , nediv se " , byla jsem slepě zamilovaná, chtěla jsem ho já, ale byla jsem pro něj vzduch. " Vždyť on mohl mít koho chtěl Marion " , on nikdy nebyl můj typ, přece se nebudu scházet s někým , kdo mi neimponuje, řekla jsem dost vážně. " Ale teď , si s ním šla " , skočila mi do řeči Marion a tázavě se na mne podívala.

" No já....ano " , ale byla to chyba, nikdy jsem k němu necítila nic co by se jen podobalo lásce, pronesla jsem upřímně a chytila Michaela za ruku. 

" Tak to je moc dobře " , zadívala se na mě a na Michaela , a usmála se. Vždycky jsem věděla , že vy dva patříte k sobě. " Jo " , jen my dva , jsme na to furt nemohly přijít, opětoval ji malý úsměv Michael a líbl mne do vlasů. 

Marionin obličej se opět skřivil bolestí, ruce složené v dlaních.  " Bože " , jsem tak ráda, že si ji včera našel v čas Michaeli, rozplakala se znovu.

" Víš " , ozval se za mými zády Michael, Marion mi včera večer volala a plakala, že si šla někam s Hilfingerem a že tě musím najít, protože ti hrozí nebezpečí.

" Nebezpečí " ?? , vykulila jsem oči. Natáhla jsem se k třesoucímu se tělu přede mnou a zatřásla sní. " Proboha Marion ,mluv ! , děsíš mě.

Jednou...začala, si byla doma asi po 3 týdny a měla si ošklivou chřipku. " Jo to vím " , vyhrkla jsem a s úsměvěm si vzpomněla jak mě chodil Michael každý den, když tedy neměl vystoupení s bratry, navštěvovat.

No ..Tommy mě jednou ve škole o přestávce vyhledal a vyptával se na tebe. Řekla jsem mu, že jsi nemocná, ale nenechal se odbýt. Vrazil mi do ruky letáček s místem a časem konání párty , která se měla uskutečnit u jednoho z jeho povedených kamarádů.

" Ale já o žádné párty ne... "  .....Neskákej mi do řeči Kate, ohradila se Marion zamračeně.  " Promiň " ...

" Nikdy jsem ti o ní neřekla " , zmínila provinile a nervózně si mnula ruce. byla hned druhý den a já jsem tam šla s tím, že tě omluvím, že ti stále není dobře a chtěla jsem se pokusit získat Tommyho lásku. Panebože jak jsem byla ale naivní a blbá... 

Vysvětlila jsem mu to, a i když byl chvíli naštvaný, tak jsme se pak po zbytek večera bavily, tancovaly a ...pily. Nevím kolik toho do mě nalil, ale vůbec nic , jsem si z toho večera nepamatovala, a do dneška nevím co se tehdy přesně dělo. Všichni jsme seděli jako zařezaní a měli strach z toho co se dozvíme dál. Co ukrývá tak bolestného ve svém nitru.

Já...ráno jsem se probudila u nás na zahradě na lehátku u bazénu, vůbec nevím jak sem se tam dostala...a...měla jsem roztrhané tričko a ..a neměla jsem ani spodní prádlo. Nemohla jsem se bolestí vůbec pohybovat a tělo jsem měla samou modřinu. Bylo mi jasné, že mě znásilnil, plakala Marion při vzpomínce na otřesnou událost.

" Proč si nic ne..." vyhrkla šokovaně a nešťastně zároveň Michael, ale dala jsem mu ruku přes ústa, bylo mi jasné dle Marionina bolestného výrazu , že téhle noční můry ještě nebyl konec. Asi po měsíci, jsem zjistila , že jsem v jiném stavu..." Prosím , mlčte " , okřikla nás, když jsme všichni chtěly něco říct.

Už takhle je pro mne těžké o tom mluvit, zadívala se na nás prosebně a my přikývly , i když jsme měli tisíce nechápajících dotazů.

Jediné co mě v tu chvíli napadlo bylo,  jít za ním a říct mu  o tom. Zavřela oči a sevřela pěsti, celá napnutá pokračovala.

Vysmál se mi do očí a řekl, že to stejně není jeho, ať si najdu toho pravého. Nechápala jsem , o čem to mluví, byla jsem si v tu chvíli jistá, že on byl jediný se kterým sem měla sexuální styk. Jenže on....řekl mi, že si neužil jen on sám, ale taky všichni ostatní, plakala neustále a její vzlyky nabíraly na intenzitě. Vůbec netuším kolik dobytků se na mě tehdy vystřídalo...

" Panebože Marion" , rozplakala jsem se hystericky a zároveň jsem cítila Michaelovy paže, které se kolem mne obtočili ve snaze mi poskytnout útěchu. Nepomáhalo to.  Proč si nám to neřekla Marion ? Proč , proboha? Vždyť za tohle měl jít dávno sedět ! Třeba tohle udělali více děvčatům ne jen tobě ! A co dítě? , vychrlila jsem na ní sprchu otázek.

Tehdy byly moji  rodiče v Panamě, pamatuješ? Řekla jsem ti, že jedu za nimi na celý měsíc. Ze školy mi dali volno, jelikož věděli, že rodiče nejsou téměř doma, ale mezitím jsem místo vymyšleného měsíce s rodiči, byla na soukromé gynekologické klinice v L.A. Musela jsem to udělat, pochopte mě prosím. Marion byla stále k neutišení, s La Toyou jsme se jí snažili uklidnit a já ji zprudka pevně objímala.

Michael seděl stále na židli a nemohl uvěřit tomu, co zde Marion právě odvyprávěla. Za tohle ten hajzl zaplatí, shnije ve vězení, doutnal vzteky , ale spíše bolestí nad tím co se stalo člověku, ke kterému měl od dítěte tak blizoučko.

" Michaeli " ! , vykřikla jsem lapená do pasti strachu, když se rychle zvedl a já spatřila  jeho výraz . Pohled,  v němž se zračila pomsta. Sledovala jsem, jak vytahuje peněženku, z které hodil pár bankovek na stůl a svižným krokem míří z restaurace.

" Michaeli , stůj " !! " Michaeli " ! , křičela jsem za ním, ale to už nastartoval a se skřípěním brzd odjel...