"Stanovili mě arizátorem vaší živnosti," řekl trochu proklamačně a slavnostně Brtko. A byl spokojen. Zdálo se mu, že s tou ubreptanou stařenou se snadno domluví i v jiných věcech. Z tolika zřetelně vyslovených "i" bylo i stařeně blaze u srdce. "Aháá, gombíky,"zvolala s jásotem a pustila se do horlivého překládání a nabízení zboží. "Bude mladý pán chtít velké, malé, plátěné, perleťové, barevné, matné, lesklé, výběr k nespočítání..." Z regálu putovaly krabičky na pult. Stařena před trochu užaslým Brtkem předkládala jednu po druhé, vysypávala jejich obsah a jen úkosem si všímala zákazníka. Není moudré dívat se do rukou vybírajícího. Ať si vybere podle vlastního gusta. A přece si neodpustila, aby nezasáhla: "Na vkus mužských se nadá spolehnout. Jestli smím poradit mladému pánovi...k světlému kabátu by šly tyhle...ne...tyhle mají ještě jemnější odstín. Nemá mladý pán náhodou vzorek látky? No jo, vy mužští..."