Vážení čtenáři,

nepřicházím s žádnou novou pobuřující a průlomovou myšlenkou ani teorií, pouze v tento dnešní krásný květnový den, plný stresu, povinností, problémů a spěchu, vyvolávám do celého světa to spásné heslo, které přináší (alespoň dočasně) pocit úlevy a zadostiučinění:

Nechme to koňovi, ten má větší hlavu!

Koneckonců ráno moudřejší večera.... Proč mám neustále pocit, že všichni každé dnes dřeme až na zítra, které se nicméně pokaždé, když přijde, změní v ono dnes? Copak si necháme celý život takhle prosvištět ve vidinách na další den?

Jednou mám snad právo svobodně se rozhodnout a na chvíli z toho začaroveného kruhu vyskočit.

A tak balím matiku, latinu, literaturu, psychologii i němčinu a půjdu (konečně jednou) brzo spát.

Kašlu na písemku z biologie na rozmnožovací soustavu.

Nechávám ji taky koňovi. Ten má větší...

A co vy? Nemáte toho dnes už taky až nad?

Vaše Lelie