Pygmalion
Pygmalion
Autor:Shaw, George Bernard
Originální název: Pygmalion
Rok vydání: 1926
Vydavatel: Kmen
Počet stran:145
Informace ke hře:
První provedení: Hofburgtheater Vídeň - 1913
Počet dějství: 5
Místo děje: Londýn
Čas: přelom 20.století
Časové rozložení:několik měsíců
Informace k příběhu:
Hlavní postavy:
Líza, Higgins, Pickering,...
Popis:
Líza Doolittlová je mladá pouliční květinářka v Londýně, kterou déšť přivede do cesty fonetikovi Higginsovi. Tento expert na fonetiku, schopný rozeznat podle typu mluvy místo, dokud dotyčný pochází, bere Lízu jen jako další vzorek pro jeho zkoumání. Zastává názor, že člověka lze zařadit do společenského žebříčku podle stylu, jakým se vyjadřuje a s dalším odborníkem na fonetiku - Pickeringem - uzavřou sázkou. Pokud Higgins do šesti měsíců změní Lízino vystupování tak, že by ani kněžna její původ neodhalila, zaplatí Pickering Higginsovi za hodiny, které Líze věnoval. Líza se stává pilnou a snaživou žákyní, touží totiž jednou pracovat "jako slečna v květinářském závodě", u které se ale vybrané chování docela očekává. Higgins tedy sázku opravdu vyhrává. Je za to na sebe hrdý, Líza je mu ukradená, ani ji nepochválí či nepoděkuje. Líza proto prchá k jeho matce, která pro ni má pochopení. Pickering a obzvlášť Higgins nechápou, co udělali špatně. Když se s ní další den setkají, chová se Líza podle etikety. Pickering s ní neustále zachází jak s dámou, zatímco pro Higginse přes její vybrané chování zůstává špinavou květinářkou. Žádá ji ale, aby u něj zůstala. Líza už má ale nad věcí nadhled a nechává tak Higginse s vědomím, že dá asi spíš přednost Freddymu Hillovi, který je do ní zamilován.
Vlastní komentář:
Kdo by si nezamiloval tu uličnickou Lízu Doolittlovou? Zato Higgins je takový poněkud prudérní už od začátku. Kombinováno ještě s autorovým smyslem pro humor (kolikrát dost sarkastickým) je Pygmalion milá vtipná hra, z které si člověk odnese i nějaké ty vědomosti - například o fonetice. Filmový muzikál My Fair Lady se sice úplně nedrží prvotní hry, ovšem už kvůli Audrey Hepburnové mu to rádi odpustíme. Původnímu příběhu podle mě prospělo i to, že nekončí klišé happyendem.
Ukázka:
Pickering. Oh, to už on má takové způsoby, ale ve skutečnosi to nemyslí tak zle.
Líza. Oh já jsem to také nemínila tak zle, když jsem byla ještě květinářkou. Byl to jen můj způsob. Ale počínala jsem si tak, a na tom hlavně záleží.
Pickering. Není pochyby. Ale přece jen vás naučil řádné mluvě. A toho bych já nedokázal.
Líza (všedně). Nu ovšem, vždyť je to jeho povolání.
Higgins. Hrome!
Líza (pokračuje). Právě jako bych se byla učila moderním tancům. Většího významu v tom nebylo. Víte, kdy vlastně započala má skutečná výchova?
Pickering. Nuže?
Líza (na okamžik ustane v práci). Onohe dne, kdy jsem prvně vkročila do Wimpole Street a vy jste mne oslovil Slečno Doolitlova. Tím okamžikem počala jsem ctít samu sebe. (Zase pustí se do práce.) Potom následovalo na sta maličkostí, jichž jste ovšem nezaznamenal, poněvadž jsou vám přirozeny. Na příklad, způsob jak vstáváte, smekáte, otvíráte dveře - vesměs důkazy, že jste pro mne cítil.
Pickering. Oh, to nic není.
Líza.Ó ano: to všecko mi bylo svědectvím, že pro mne cítíte a že mne považujete za více než kuchyňskou děvečku. ač nepochybuji, že byste stejně poctíval i děvečku, kdyby jí bylo dovoleno vstoupit do salonu. Nikdy jste si v saloně v mé přítomnosti nezouval boty.
Pickering. Nu, toho mu nesmíte zazlívat. Higgins si zouvá boty, kde mu napadne.
Líza. Však mu nezazlívám, toť jeho způsob, není-liž pravda? Ale mně se nesmírně zamlouvalo, že vy jste tak nečinil. Vidíte, je to skutečně pravda, že nemluvě o hloupůstkách, jimž se každinký snadno přiučí, jeko pěknému oblékání, správné mluvě atd., opravdový rozdíl mezi dámou a květinářským děvčetem nespočívá v tom, jak si kdo počíná, nýbrž jak se s ním zachází. Profesoru Higginsovi vždy budu květinářkou, poněvadž se mnou vždy zachází a zacházeti bude jako s květinářkou. Ale jsem přesvědčena, že vám byla bych dámou, poněvadž se mnou zacházíte jako s dámou a jistě byste tak činil i v budoucnu.