Tři kamarádi
Tři kamarádi
Autor: Remarque, Erich Maria
Originální název: Drei Kameraden (1961)
Rok vydání: 2006
Vydavatel: Euromedia Group
Počet stran: 384
Hlavní postavy:
Robby, Otto, Gottfried, Pat
Popis:
Robby, Otto a Gottfried jsou skvělí kamarádi od první světové války a pracují společně ve své autodílně. Nevedou si sice obzvláště dobře, ale k přežití jim to stačí. Navzájem si navíc pomáhají jak to jde. Při jedné projížďce jejich autem Karlem, které předělali na závodní, je okolnosti svedou dohromady s Bindingem a Patricií, do které se Robby zamiluje. Jejich vztah se šťastně vyvíjí, o to horší je pro Robbyho zjištění, že Pat trpí již delší dobu tuberkulózou. Všemožně se jí snaží s oběma kamarády pomoci, stav Pat se však zhoršuje a musí proto odjet do sanatoria. Robby je z toho zničen, ovšem neméně ho zasáhne smrt Gottfrieda, kterého na ulici zastřelili. Zoufalý nakonec odjíždí za Pat do sanatoria, kde jí díky penězům, které mu Otto poskytne z prodaného Karla, může být v jejích posledních dnech nablízku.
Vlastní komentář:
Téma lásky je na nás sice patláno ze všech stran, nicméně spojeno s tématem přátelství se nakonec dá o tomto příběhu mluvit jako o čtitelném. Místy se sice setkáme v knize jen se samou omáčkou, z které si nic neodnesete, naopak klíčové situace se často odehrávají náhle a rychle. Ale tohle všechno pro mě autor vykompenzoval stylem psaní, které dělá čtení snadné a poutavé.
Ukázky:
Spala v mé náruči. Často jsem se probouzel a díval se na ni. Přál jsem si, aby noc nikdy neskončila. Pluli jsme kdesi mimo čas. Všechno přišlo tak náhle, ještě jsem to vůbec nechápal. Ještě jsem vůbec nechápal, že mě může nějaký člověk milovat. Chápal jsem sice, že mohu být docela dobrým kamarádem muži, ale nedovedl jsem si představit, že by mě mohla milovat žena. Myslel jsem, že tomu tak bude jen tuto noc, a bál se, že všechno zmizí, až se probudím.
"Miluješ mě vlastně?" zeptal jsem se. Zavrtěla hlavou. "A ty?" "Ne. To je štěstí,což?" "Velké štěstí." "Pak se nám nemůže nic stát, vid?" "Vůbec nic-"
"Nechci, aby ses kvůli mně něčeho zříkal." "Co tě to napadá, čeho bych se zříkal?" "Svých kamarádů - " "Těch se nijak nezříkám - zítra ráno se s nimi zase sejdu." "Však víš, co tím myslím. Dřív jsi s nimi býval mnohem víc." "Protože jsi tu nebyla ty," odpověděl jsem a otevřel dveře. Zavrtěla hlavou. "To je něco docela jiného." "Ovšemže je to něco jiného. Díky bohu."
Pohléd jsem na ni. Cožpak opravdu neví, že je nemocná? Nebo to nechce vědět? Její oči neklidně těkaly sem a tam. "Nemusíš mít strach -" zašeptala. Nepochopil jsem hned, co tím myslí a proč je tak důležité, abych právě já neměl strach. Jen jsem viděl, že je vzrušená; v jejích očích byl podivný, utrápený a naléhavý výraz. A tu mně náhle svitlo. Pochopil jsem, co tím myslí. Domnívala se, že z ní mám strach proto, že je nemocná.
http://ld.johanesville.net/remarque-06-tri-kamaradi?page=10