Karel Čapek - Povídky z jedné kapsy (všechny)

7. 06 2009 | 10.13

Povídky Karla Čapka patří mezi klenoty české kratší prózy. Povídky z jedné kapsy jsou souborem 24 detektivních povídek. Nelze je však charakterizovat jako klasické detektivky, jsou to detektivky zvláštního druhu. Sám Čapek je charakterizoval jako povídky noetické, v nichž poznává a objevuje skutečnost a povídky justiční, kde převládá otázka, jak trestat. Základem všech povídek je hledání pravdy a spravedlnosti, což je téma, které zajímá lidi v každé době. Každá povídka je protkána jemným humorem a ironií typickou pro Čapka.

Obsahy všech povídek (povídky jsou řazeny podle pořadí v knize):

Případ dr. Mejzlíka

Mladý policejní úředník dr. Mejzlík se jde poradit ke kouzelníku Dastychovi ohledně příhody, která se mu nedávno stala. Měl tehdy službu do půlnoci a poté se už chystal domů. Snad náhodou, snad intuicí ho nohy zanesly na opačnou stranu než je jeho domov, k nechvalně známému lokálu u Tří panen, kde se scházejí pochybné existence. Když si pod lampou zapaloval cigaretu, všiml si, že kolemjdoucí má na botách popel. V tom okamžiku se mu zjevil obraz, jak se z prostoru mezi ocelovými pláty ohnivzdorného trezoru sype popel a právě tyto boty do něho šlapou. Ten muž byl zatčen a ukázalo se, že ukradl 12 000 z kasy Židovského dobročinného spolku. A dr. Mejzlíka na tom trápí, že neví co vlastně přispělo k dopadení pachatele. Doteď totiž věřil pouze na exaktní metody a nyní se zdá, že to byla pouhá náhoda.

Modrá chryzantéma

Tato povídka vypráví o zahradníkovi Fulinovi, který má na starost knížecí park. Jednoho dne potká bláznivou, hluchoněmou dívku Kláru. K jeho údivu nese dívka v ruce květinu v níž je květ modré chryzantémy. Modrá chryzantéma však není jen tak ledajaká květina, ale velmi vzácný unikát. Fulinus je květinou uchvácen, spolu s knížetem chtějí najít místo, kde tyto květiny rostou. Nepodaří se jim však přimět Kláru, aby jim to pověděla. Jednoho dne se zahradník s knížetem neshodnou a Fulinus odjíždí vlakem pryč. Najednou však uvidí u trati domek, v jehož zahrádce za plotem je hned několik modrých chryzantém. Okamžitě zastavuje vlak a jde po trati k tomu domku. Hlídač mu však nehodlá chryzantému prodat a upozorní ho na ceduli, na které stojí zákaz chození po trati. Nakonec se Fulinovi podaří hlídače obelstít a chryzantémy ukradne. Kvůli výstražné ceduli po trati nikdo nešel a květiny nemohl vytrhnout. Nikdo kromě bláznivé Kláry, která neuměla číst a po které Fulinus chryzantému pojmenoval.

Věštkyně

Děj této povídky se odehrává v Anglii: Policejní komisař Mac Leary se svěří své ženě s podezřením na ženu jménem Myersová. Nejde mu do hlavy, že k ní denně chodí na návštěvu tolik, občas vážených lidí. Je sice možné, že je Myersová kartářkou, ale také to může být zástěrka pro špionáž. Jeho manželka se za ní tedy vydá. Vymyslí si věk i jméno a žádá po paní Myersové výklad z karet. Podle výkladu z karet paní Mac Leary čekají peníze a dlouhá cesta. Nějaký starší muž jí bude bránit, ale nakonec se prý odstěhuje. Kartářka jí také varuje, že jejího manžela čeká nebezpečí. Paní Myersová je poslána k soudu, obviněna za špatné, falešné vykládání karet. Vždyť paní Mac Leary je už tři roky šťastně vdaná za pana Mac Learyho. Tím však příběh nekončí. Za rok potká soudce pana Mac Learyho a ptá se ho na jeho ženu. Ten mu přizná, že se se ženou rozešli, protože se do paní Mac Leary zamiloval bohatý mladík. Pan Mac Leary jí bránil, ale ona s tím mladíkem přesto odjela do Austrálie.

Jasnovidec

Hugo Müller byl obviněn z vraždy, neexistují však přímé důkazy, které potřebuje hlavně pan státní - veřejný žalobce. Proto se vydá za panem Karadaghem, o kterém se povídá, že dokáže přesně popsat charakter lidí podle jejich písma. Pan státní je zpočátku nedůvěřivý, na takové metody zkrátka nevěří, ale nakonec panu Karadaghovi přinese rukopis Hugo Müllera. Pan Karadagh začne předpovídat a popíše zcela přesně charakter opravdového vraha. Tvrdí, že podle písma je to člověk silný a bezohledný, člověk , který chce dosáhnout svého cíle za každou cenu. Těší ho, že z něj lidé mají strach, je sebejistý a nikdy si nic nevyčítá. Dokonalý portrét vraha! Pozdě pan státní zjistí, že rukopis, který vložil do obálky nebyl Hugo Müllera, ale jeho vlastní. Přesto však (svou vlastní) charakteristiku použije u soudu jako popis Müllera. Porotci byli nadšení jak údajného vraha pan státní skvěle vystihl a Müller byl uznán vinným.

"Neptejte se mne," řekl jasnovidec. "Každá otázka dává pokyn. Já jenom vím, že by se mohl dopustit čehokoliv - velkých i strašných činů. Je tady úžasná vůle... po úspěchu... po penězích. Ten člověk by se nezastavil nad životem bližního. Ne, to není obyčejný zločinec; tygr také není zločinec; tygr je veliký pán. Ten člověk by nebyl schopen žádné špinavosti, ale myslí se, že vládne nad životem lidí. Když je na svém lovu, vidí v lidech jenom kořist. Pak je zabije."

Tajemství písma

Pan Jensen se živil jako grafolog. Na jeho veřejnou produkci přišel i pan Rubner, který měl o grafologovi napsat článek. Když během večera požádal Jensen publikum o jakýkoliv ručně psaný text k rozboru, dal mu Rubner list od své manželky. Jensen její osobu popsal jako smyslnou, povrchní a marnotratnou, která má ráda jen sebe a je krutá. Pan Rubner ji tak po dvaceti letech začal sám vnímat, protože vědecká metoda se přece nedá jen tak vyvrátit.

"Prosím vás," řekl honem pan Rubner, "když ona se ta ženská tak šikovně přetvařovala, a on ten muž byl s ní jinak docela šťasten - Takový šťastný člověk nemá žádné oči. A potom, víte, on neměl ty vědecké a exaktní metody. To máte tak: co se vám prostým okem zdá bílé, to má vědecky všechny barvy. Zkušenost, pane, to nic neznamená; dnešní člověk dá jenom na exaktní metody. Tomu se nedivte, že ten dotyčný neměl ani tušení, jakou má doma potvoru; prostě nešel na ni vědeckou metodou, to je to."

Naprostý důkaz

Vypráví o soudci, který podezírá svou ženu Martičku, že ho podvádí s jistým Arturem, ale neměl žádnou jistotu a věřil, že věci se mohou odhalit jen náhodou. Po roce podezírání poslal Martu do lázní si odpočinout, ale i tam ji nechal sledovat. Jeden den však přišel soudci dopis od Martičky, který byl určený Arturovi. V něm se dočetl, že se jí stýská po manželovi a že jí už vůbec nepíše atd. Tak začne soudce litovat, že ji kdy podezíral a chtěl jí všechno vynahradit. Hned za ní přijel i do lázní. Na konci povídky se ale dozvíme, že dopis nebyl soudci určený omylem, nýbrž úmyslně. A tak Martička spokojeně podváděla svého manžela dál...

Experiment prof. Rousse

Prof. Rousse je Američan, který dělá vědecký experiment se slovy - řekne slovo a klient musí říct první slovo, které ho napadne. Tak usvědčí vraha Suchánka a zjistí, kde schoval mrtvolu.

Ztracený dopis

Ministr už prohledal celou kancelář, aby našel důležitý dopis, ale marně. Přitom si byl jistý, že ho nikam neodnesl. Do kanceláře proto povolal detektivy z ministerstva vnitra, kteří zahájili vyšetřování. V noci pak manželku ministra vzbudily podivné zvuky z knihovny. Našla svého manžela, jak listoval knihou. Ráno se tak ministr dozvěděl, že je náměsíčný. Když se podíval do knihy, kterou v noci listoval, našel v ní i ztracený dopis.

Ukradený spis 139/VII, odd. C

Plukovník Hampl měl za úkol zpracovat tajný dokument s označením 139/VII, odd. C. Před spaním jej ukryl ve spíži do plechovky od makarónů. Jenže v noci maskovaný muž plechovku odnesl, i když ho vyrušila služka. Hampl si na pomoc zavolal podplukovníka Vrzala, aby případ vyšetřil jako špionáž. O případu se ale dozvěděl i pan Pištora od policie, což se Hamplovi sice nelíbilo, přesto ale policistu nechal zkontrolovat spíž. Pištora si celou situaci okamžitě spojil s drobným zlodějíčkem Andrlíkem, který při krádežích vždy postupuje tak, že dlátem vypáčí okno do spíže. Hampl Pištorovi příliš nedůvěřoval, ovšem jen do té doby, než se policista vrátil s tajným spisem v kapse a se zprávou, že Andrlík byl zadržen.

Muž, který se nelíbil

Pan Pacovský, majitel hostince, jednou povídá svému příteli strážmistrovi Koldovi, že se mu nelíbí jeden jeho host. Prý se jmenuje Roedl a je bankovní úředník, ale nikdy neřekl, u které banky je. Den nato se vrací mladý četník z pochůzky a uvidí někoho vyskočit z okna. Byl to pan Roedl, který mu tvrdil, že v tom domě bydlí a že může skákat z okna kdy chce. Četníkovi se ale nelíbilo, že skákal z okna a nelíbil se mu ani Roedl, který u sebe neměl žádné papíry a proto ho odvedl s sebou na stanici. Roedl strážmistrům nechtěl nic povědět a ti mu tvrdili, že na něj uvalí vyšetřovací vazbu.

popopo

Pan Roedl vzdychl; v jeho těkavých očích byl žalostný a skoro uštvaný výraz. "Proč," vydralo se z něho, "proč mně každý říká, že se mu nelíbím?"

"Protože máte strach," děl rozšafně pan Kolda. "Vy něco skrejváte, pane Roedl, a to nemá nikdo rád. Pročpak se nikomu nepodíváte do očí? Vy nemáte pokoj. To je to, pane Roedl.opopo

Nakonec Roedl přiznal, že se nejmenuje Roedl, ale Rosner. Člověk, na kterého měli strážmistři už tři roky zatykač za vyloupení banky, po celou tu dobu se Roedl schovával.

Básník
Neznámé auto srazilo ve Žluté ulici opilou starou ženu a ujelo. Případ měl vyšetřit Dr. Mejzlík. Svědci si auto nedokázali vybavit. Detaily si nemohl vybavit ani svědek básník Jaroslav Nerad. Pak si ale uvědomil, že o té nehodě napsal krátkou báseň. Báseň byla pro Mejzlíka komplikovaná, ovšem s pomocí básníka v ní objevil barvu i číslo auta.

Případ pana Janíka
Pan Janík vlastnil obchod s papírem a celuózou. V minulých letech šťastnými náhodami přispěl k vyřešení několika policejních případů. Proto se ho snažili policisté přesvědčit, aby rozšířil jejich řady. Pak však vyšlo najevo, že Janíka pět let okrádal jeho prokurista, a tedy se pro práci detektiva nehodí.

Pád rodu Votických

Archivář Divíšek řešil jednu historickou záhadu. Přišel se poradit za dr. Mejzlíkem. Přestože Mejzlík nebyl historikem, povedlo se mu s Divíškovými podklady a svým bystrým a logickým úsudkem vytvořit vysoce pravděpodobnou teorii o tom, jak za vlády Jiřího z Poděbrad skončil rod Votických.

Rekord

Pan Lysický byl naštvaný na pana Pudila a hodil po něm šestikilovým kamenem. Pudila zranil ze vzdálenosti devatenácti metrů. Za to mu samozřejmě hrozilo vězení, ale mohl se mu vyhnout, kdyby znovu svůj hod zopakoval, byl by to totiž světový rekord. Jenže bez té správné motivace se to panu Lysickému nedařilo. Dokonce mu vyšetřovatelé přestali věřit, že kámen skutečně hodil on. Jenže Lysický se přiznal, a tak ho nakonec přece jen zavřeli.

Případ Selvinův

Básník Unde se ujímá případu vraha Selvina, který je odsouzen za vraždu tetičky. Po sedmi letech je osvobozen a vydírá básníka, že se přizná k vraždě a tím básníka znemožní, protože ten udělal kariéru na osvobození nevinného. Básník tedy platí.

Šlépěje

Pan Rybka si všiml stop, které najednou skončily na konci ulice. Pan Rybka si nedovedl vysvětlit, kam se mohly tak najednou podít, kam ten člověk zmizel. O pomoc při objasnění záhady poprosil komisaře Bartošku, ten mu ale pomoci nemohl, protože se nestal žádný zločin. Jen řekl, že ten člověk mohl klidně odletět, a dál se o pana Rybku nestaral. Panu Rybkovi případ dál nešel z hlavy, ale nakonec ho uklidnilo, když strážník na obchůzce navázal na stopy a pokračoval v jejich směru.

Kupón

Dvojice Minka a Pepa se v restauraci zapovídala s policistou Součkem. Muž jim převyprávěl jeden zvláštní případ. Byla nalezena mrtvola neznámé ženy. Protože ležela asi dva měsíce na slunci, nebylo možné ji identifikovat. V jejích věcech se našel jen lístek na tramvaj a kupón z obchodu s porcelánem. Podle oblečení ji odhadli na služku. I takto málo indicií ale nakonec stačilo ke zjištění její totožnosti i nalezení vraha.

Oplatkův konec

Oplatka se vloupal do pekařství a při útěku zastřelil několik policistů, četníka a železničáře. Všichni se proto dali dohromady, aby ho dopadli a zabili ho.

k h

Poslední soud

Kugler je mnohonásobný vrah, kterému se zatím vždy podařilo uniknout spravedlnosti. Při poslední vraždě, kdy zabije četníka, který ho chtěl zatknout však zemře i on sám. Jeho o duše opustila tělo a Kuglerovi nastal poslední soud, v nebi. Kugler nejdříve zapírá, že by cokoli provedl, ale pak je přivolán svědek. Svědkem je sám Bůh. Ví o Kuglerovi vše a ten už se nesnaží zapírat ani lhát. Proč taky? Bůh ví přece všechno. Nakonec se Kugler zeptá Boha, kdo ho bude soudit, domnívá se, že právě on sám. Bůh mu však odvětí, že právě proto, že o něm ví úplně všechno ho soudit nemůže. O trestu rozhodují i na nebi lidé, kteří byli soudci na světě. Kugler je soudci odsouzen k doživotnímu trestu pekla.opopopopopopopo
hk
"Protože všechno vím, nemohu vůbec soudit. Kdyby soudcové všechno, ale naprosto všechno věděli, nemohli by také soudit; jen by všemu rozuměli, až by je z toho srdce bolelo. Jakpak bych já tě mohl soudit? Soudce ví jen o tvých zločinech; ale já o tobě vím všechno. Všechno, Kuglere. A proto tě nemohu soudit."

"Lidé si nezasluhují jiné spravedlnosti než lidské."
k
Zločin v chalupě
Pan Voráček zabil svého tchána a ocitl se za to před soudem. Snažil se obhájit tím, že tchán chtěl prodat pole, které chtěl Voráček spojit se svým a vybudovat tak velké hospodářství. Jaký dostal Voráček trest se čtenář nedozví, zjistí jen názor předsedy soudu, Ten prohlásil, že vražda je samozřejmě vražda, ale některé případy by se raději měly posuzovat božím zákonem. Přirovnává případ k tomu, jako by bylo něco špatného, když řezník zabije krávu.
kk
Zmizení herce Bendy
Vynikající herec Benda se často schází se svým přítelem lékařem. Jednou jde lékař na návštěvu k Bendovi, ale on se s ním nechce bavit a vypadá velmi neupraveně. Benda se nedostavuje na zkoušky a nikdo ho nemůže najít. Lékař po něm pátrá a zjistí, že měl hrát ve filmu vandráka, partnerkou mu měla být továrníkova manželka, se kterou si byli blízcí a továrníkovi to vadilo. Najatým vrahem byl Benda zabit, i vrah byl odstraněn. Při exhumaci nebožtíka, jenž byl rozcuchaný, zarostlý a měl ošklivý chrup, se zjistilo, že je to herec Benda, který se vžil do role. Své krásné, bílé zuby si začernil pryskyřicí. Lékař továrníkovi řekl, že ví, kdo je vrahem (sám továrník), a že ho bude celý život pronásledovat.
j
Vražedný útok
Pan rada sedí u okna, když někdo u jeho hlavy prostřelí okno. Policie se ho ptá, jestli ho nechtěl někdo zabít, on nejprve popírá, že by měl nepřátele, ale potom si vzpomene na drobná příkoří, která lidem způsobil a případ nechá plavat.
d
Propuštěný
Antonín Záruba měl být na doživotí vězněn za vraždu své ženy, za vzorné chování při výkonu trestu je po dvanácti letech předčasně propuštěn. Záruba je neskonale šťastný. Je volný. Chce jít domů, ale nezná cestu a tak jde po ulici s davem. Najednou začne ten dav něco vykřikovat, po chvíli začínají i zpívat. Záruba v euforii, že je konečně volný, začne křičet a zpívat s nimi. Záruba však nerozuměl tomu, co dav vykřikuje. Neměl tušení, že tisíce lidí křičí " Hanba! Hanba vládě!" Protože se nevědomky dostal do čela davu, je to právě on koho policie zatkne. Nerozumí tomu, vždyť on chtěl jenom domů. Tři právníci se radí jak z toho Zárubu dostat ven, jak mu pomoct. Nemohou dopustit, aby dostal pro takovou hloupost doživotní vězení. K líčení však ani nedojde. Té noci se Záruba oběsil, zřejmě ze strachu před trestem.
s
Zločin na poště
V malém městečku na poště pracuje velmi milá a hodná dívka Helenka. Je poctivá a nikdy by nic neukradla. U zámeckého pána pracuje adjunkt, jenž je zamilován do slečny Julie a společně vymyslí zločin. Na poštu přichází kontrolor, který zjistí, že chybí 200 korun. Ty odcizil adjunkt, když přinutil Helenku, aby k němu byla zády a vyhledala rekomando. Helenka je velmi zoufalá, nedokáže se s obviněním smířit a raději spáchá sebevraždu. Na její místo se tak může dostat Julie...Pan Vachmajstr vše vyřeší a poradí panu zámeckému pánovi, aby se adjunkta zbavil, slečna Julie tak zůstane sama. "Náhodou" se objeví ztracených 200 korun, které adjunkt musel odevzdat. Helenčina čest je očištěna...
xm
Jak to vidím já: Řekněte mi jediný důvod, proč si tyhle kratičké, milé povídky nepřečíst:-)
jm
Moje oblíbené povídky: Zmizení herce Bendy, Jasnovidec, Muž, který se nelíbil, Propuštěný, Naprostý důkaz
j
TIP: Stáhněte si filmové zpracování následujících povídek (tv cyklus Čapkovy kapsy)^doporučuju!: Jasnovidec, Muž, který se nelíbil, Zločin, na poště, Básník, Zločin v chalupě, Ztracený dopis, Případ pana Janíka, Zmizení herce Bendyk

Zajímavé odkazy:

Rozebrali jsme: Karel Čapek - Povídky z jedné a druhé kapsy (moc pěkný a zajímavý rozbor)

Karel Čapek: Autor pohádek, jenž se ostýchal před dětmi

Karel Čapek - e-knihy zdarma ke stažení

Karel Čapek (9.1.1890 – 25.12.1938), český prozaik, dramatik, básník, publicista a překladatel.

Dílo:

Tvorbu Karla Čapka můžeme rozdělit na pět období:

1.období:do r. 1920 (období kratších próz)
V těchto dílech se projevuje relativismus - pohled na pravdu z různých pohledů
díla s bratrem Josefem:
Krakonošova zahrada, Zářivé hlubiny a jiné prózy

samostatně:
Boží muka – filosofické povídky, které se zamýšlejí (filosofují) nad záhadami lidské duše a osudovými náhodami v životě člověka.
Trapné povídky
Loupežník

2.období: 1920 - 1927 (románové a dramatické utopie), strach před zneužitím techniky
R.U.R (Rossum's Universal Robots – Rossumovi Univerzální Roboti). V tomto dramatu poprvé zaznělo slovo robot, které Čapkovi údajně poradil bratr Josef. Továrník Rossum vyrábí dokonalé roboty, kteří jsou k nerozeznání od lidí. Roboti postupně vykonávají stále více práce a lidé postupně degenerují. Roboti se vzbouří a začnou vyvražďovat lidi, nakonec vyvraždí všechny až na starého Alquista. Robotům hrozí zánik, protože nejsou schopni vyrábět sami sebe; po Alquistovi chtějí, aby zase objevil tajemství jejich výroby. Alquist se snaží všemožně zjistit informace o konstrukci robotů, dojde i na vivisekci. Mezitím se na scéně objeví roboti z poslední série, Primus a Helena, kteří mají některé lidské vlastnosti, jež ostatním robotům chybí. Alquist zjistí, že se milují, a požehná jim jako zakladatelům nového rodu.

Továrna na absolutno – fejetonový román. V tomto románu lidstvo získá od českého vynálezce, ing. Marka, vynález motoru, kterému může jako palivo sloužit jakákoliv látka a kterou spálí beze zbytku. Spolu s tímto zdrojem energie lidstvo postupně získá blahobyt. Při spalování se ale uvolňuje záření – absolutno, které dělá z lidí náboženské fanatiky. Postupně těchto lidí přibývá a s tím začíná chaos. Nakonec vypuká válka, která končí úplným vyčerpáním, pak si teprve lidé uvědomí viníka a všechny motory zničí.

Věc Makropulos - Tajemná žena Elina Makropulos prozradí, že je jí ve skutečnosti 300 let. Je dcerou alchymisty, který působil na dvoře Rudolfa II., a který objevil elixír mládí. Císař mu nařídil, aby tento přípravek vyzkoušel na své dceři. Mnoho lidí jí závidí, ale ona touží zemřít, protože lidský život je těžký a jeho normální délka stačí. Za 300 let poznala všechny lidské vlastnosti, vidí už jen něco, co se stále opakuje, to ji unavuje.

Krakatit – román. Ing. Prokop objeví novou, velmi silnou trhavinu, schopnou zničit celý svět. Jeho přítel Tomeš, získá kvůli penězům tajemství krakatitu a uteče. Prokop se ho vydá hledat, aby zabránil zneužití. Na konci se setkává s pohádkovým stařečkem a rozmlouvají spolu o smyslu života. Závěr je postaven na myšlence, že člověk nemá dělat velké skutky, ale jen takové, které mu mají sloužit.

Ze života hmyzu - jednotlivé druhy hmyzu představují charaktery lidí.

cestopisy: Italské listy, Anglické listy, Výlet do Španěl

3.období:1928 - 1933 (povídky)
Povídky z jedné kapsy
Povídky z druhé kapsy

Zahradníkův rok – jedná se o fejetony o zahradničení, zároveň zde pomocí reakcí na děje související se zahradničením (např. počasí) vystihuje českou povahu.

Dášenka, čili život štěněte - Toto dílo, napsané a fotografované s Josefem Čapkem, je vyprávění o narození a růstu štěňátka – foxteriéra Dášeňky. Karel Čapek vypráví tomuto pejskovi psí pohádky, které jsou tak trochu také bajkami.

Devatero pohádek – pohádky z různých zaměstnání, kde Čapek dětem sděluje určité principy lidského chování (např. listovní tajemství).

Jak se co dělá

Marsyas čili na okraji literatury – zde se v několika esejích zabývá tzv. brakovou literaturou.
sloupky do novin - sobory knih: Měl jsm psa a kočku, Kalendář, O lidech, Kniha apokryfů

4.období:1933 - 1935 (noetická trilogie), noetika - nauka o poznání
Hordubal – základem této novely je skutečná událost, kdy se sedlák (Hordubal) po několika letech práce v Americe vrátil domů (Podkarpatská Rus) a byl zavražděn svojí ženou a jejím milencem. Čapek si zde klade otázky typu jsme vůbec oprávněni spravedlivě soudit vinu? Při usvědčení se ztratí Hordubalovo srdce, symbolizuje nevyřešený příběh Hordubala.

Povětroň – v této novele je z trosek letadla vytažen bez jakýchkoliv dokladů člověk. Tři svědci jeho umírání (zdravotní sestra, básník a jasnovidec) si tak na základě vlastních představ a zkušeností vytvářejí představu o umírajícím (na základě toho, jací jsou sami).

Obyčejný život – drážní úředník v penzi líčí svůj "obyčejný život" v pamětech a zamýšlí se nad ním. Postupně dochází k přesvědčení, že se vlastně skládá z mnoha osobností, které dohromady tvoří jeho osud.

5.období: 1935 - 1938 (reakce na ohrožení)
Válka s mloky – protifašistický román, alegorie. Lidé objevují zvláštní tvory – mloky, inteligentní živočichy, které lidé začnou cvičit jako levnou pracovní sílu. Mloci se však vzbouří, začnou organizovat svůj vlastní stát, zvolí si svého vůdce a žádají pro sebe "životní prostor". Vše spěje nevyhnutelně k válečnému konfliktu.

Bílá nemoc - objevuje se diktátor (Maršál), který chce válku (Adolf Hitler), ale zároveň s ním se objevuje strašlivá nemoc, která zabijí lidi. Touto nemocí onemocní i diktátor, jeden mírumilovný lékař (Galén) nachází lék. Nabízí diktátorovi, že ho vyléčí výměnou za mír. Diktátor nakonec přijímá, ale lékař je zabit zfanatizovaným davem cestou k němu. Na konci díla vypuká válka.

Matka - Antifašistické drama, kde otevřeně vyhlašuje nutnost boje proti fašismu. V tomto dramatu hlavní hrdinka matka se svými rozhovory snaží zabránit svému dítěti – Tonimu (její starší synové i manžel již padli), aby odešel bojovat. Teprve poznání, že nepřítel zabíjí i malé děti a že není sama, kdo prožívá ztrátu svých synů, ji donutí dát Tonimu pušku a pustit ho do války. Její zemřelí synové a manžel vystupují ve hře jako normální postavy.

Život a dílo skladatele Foltýna - vydáno posmrtně – nedokončený román

Hovory s TGM

TIP:Přečtěte si citáty Karla Čapka