A je to tu zas.

 

Před dvěma - třemi lety, nevím už přesně, do mě Slečna hučela, proč nepečeme cukroví. Snažila jsem se jí vysvětlit svůj nepřekonatelný odpor k tak naprosto zbytečné činnosti, ale znáte to, některé věci prostě nevysvětlíte. Trvala na rohlíčkách. Tak jsem nakoupila suroviny, nasměrovala ji na Gůgl, kde je nekonečno osvědčených návodů a postupů a - nechala ji v tom. 

Tři hodiny se s tím crcala a pak prohlásila, že už NIKDY! Mchá! Jeden příklad nad tisíce slov. :-)

 

Letos na mě stejným způsobem vystartovala Lou. V rámci debordelizace dívčí komnaty někde vykutala kuchařku pro děti s návody na nepečené cukroví. Letmo jsem nahlédla a usoudila, že to bych zvládnout mohla. Knížka je plná fotek rozesmátých maminek a spokojených dětiček, kterak v báječné shodě matlají. A plná dojemných keců, jak si to odpoledne (!) společně báječně užily (maminky a smráďata) a jak to bylo celkově moc fajn. 

Nu dobrá. Nakoupila jsem potřebné suroviny a...

 

Potřebné suroviny

 

...už to začalo.

 

Slečna se distancovala rovnou s tím, že má moc učení (!! Ona! Která protančila základkou se samými jedničkami aniž by kdykoli sáhla na učebnici. :D) a zmizela v pokojíčku. 

 

Tornádka byla natěšená a nadšená a to její nadšení mě nakazilo. Dokonce jsem pocítila záchvěv vánoční nálady. I jsme si k tomu pustily koledy. Na youtube. Poslouchaly jsme je ovšem jen do chvíle, než nám trubka podsunula tohle. Pak už jsme u Xindla zůstaly. :D

První zrada byla už v náplni. V receptu bylo pouze utřít máslo s cukrem a s vaječňákem. Jenže! Když se vzniklá hmota přestala míchat, vaječňák se zákeřně odděloval od másla a vytékal. 

Takže první telefonát babičce Marcele. Tak prý uvařit hustý vanilkový puding a do něj to máslo atd. vmíchat. OK. Vaječňák se skamarádil se škrobem (asi) a už nevytékal. Jen je ta náplň taková hrudkovatá, ale na to už dlabe Bílej Tesák, žejo.

 

Druhá zrada nastala při pokusu dostat hnízda z formiček. Těsto se drželo formičky jak h*vno košile, přestože byla vysypaná moučkovým cukrem. :/

Tak druhý telefonát babičce. :D 

 

První kousek se povedl Tornádce, tak ho hned - a zcela zaslouženě - sežrala. :D

 

Mně se povedly asi tři kousky, ale to už jsem byla v děsné křeči. Ty opatlaný ruce! Ten bordel všude! Áááááá!!! Bylo potřeba se uklidnit. Tak co, náplň je hotová a vaječňáku zbylo dost... ;-)

 

Zbaběle jsem se vypařila smířená s tím, že až to přestane bavit i naše ADHádě, sousedovy slípky si určitě rády zamlsaj. 

Spokojeně jsem si myla okna a vrátil se mi klid a pohoda. Do kuchyně jsem radši nevstupovala. ;-)

 

Tornádka vydržela!! Zpracovala to těstíčko všechno. 

 

Drobné nedokonalosti jsou známkou ruční práce

 

Teď obchází ledničku s paličkou na maso v ruce, vražedným výrazem ve tváři a jasným pokynem "dešvodtoho!!". :D

 

Tak nevím, jak tahle praktická ukázka dopadla. Buď už dá pokoj, jako ségra anebo konečně budeme mít příštích pár let domácí cukroví. 

 

Výhra je to v každém případě. :)