únorem.

 

 

Únor bílý, pole sílí. 

 

To je okenní parapet, foceno zevnitř. 

 

První únorový týden byly jarní prázdniny a vtrhla k nám zima. Příšerky mi odsouhlasily, že to spolu doma přežijí, i nebrala jsem si dovolenou. Do práce jsem se celý týden dopravovala autobusy. Jak zde některá z píšaček řekla: "Mám řidičák pro jízdu dopředu, za sucha a za světla." Jsem na tom úplně stejně. ;-) 

 

Aspoň si to Smráďata užila. :-)

 

 

Kuky si našel ve vsi kamaráda (oba dva jsou alkoholici, takže si rozumějí); nedají bez sebe ani ránu. S kamarádovou ženou se jim smějeme, že jsou jak teplí kosí bratři.  :-D

 

Kluci si pořídili společnou milenku.

 

Očividně je přepadla druhá míza, mají (oprávněný) pocit, že "mládí v prdeli, do důchodu daleko" a je třeba ještě všechno dohnat. No, lepší, když si hrajou v lomu, než kdyby chodili do hampejzu. :-)

 

Minulou neděli byl masopustní průvod. 

 

Jasně, podle církevního kalendáře by se tato kratochvíle měla odehrát až v úterý pátého března, jenže když tyhle tradice vznikaly, nechodili lidi do krysího závodu práce a mohli se bavit i v průběhu pracovního týdne. 

 

Na vsi je zvykem na podobné akce nosit nějaké pohoštění. Už jsem se přízpůsobila a občas se pustím i do nějakého nevyzkoušeného experimentu. :-D Překvapivě to většinou dopadne dobře. 

 

Muffiny a boží milosti. 

 

Muffiny jsou jednoduché a osvědčené. Nikdy nezklamou a prakticky na nich není co pos zkazit. Boží milosti jsem dělala poprvé a jen se po nich zaprášilo. Ale moc často se do nich pouštět nebudu, je s tím strašnýho sraní. ;-)

 

A na konci února přišlo jaro. 

 

Papriky.

 

 

 

Můj každoroční miláček.

 

Doufám, že jaro už zůstane. :-)