žádný smysluplný nadpis

 

Rozjela se mi deprese. Už asi před třemi týdny. 

Chvíli mi trvalo, než se mi podařilo přijít na kloub mé nenáladě, pocitu naprosté marnosti ze všeho a trvalému pocitu "všechnojenahovno". 

 

Snažila jsem se dělat si to hezké. Doma i v práci. 

 

Maté

 

Pak se dostavila nezvladatelná únava, těžká a dusivá, jak babiččina duchna. A slzy. Bez varování, bez příčiny, furt. Choďte takhle mezi lidi.

 

Tak jsem si navýšila antidepresiva. Jo, konzultovala jsem to s doktorem. A teď bude minimálně čtrnáct dní trvat, než zaberou. Takže když se mi tu ve středu Mrňa začala kroutit, že ji bolí břicho a má průjem, neváhala jsem a šla k pediatrovi. Napsal mi paragraf. Týden doma, bezva. Snad se aspoň trochu srovnám, teď mi do práce fakt nelze chodit. Jsou tam LIDI! A musím s nima MLUVIT! 

 

V neděli jsem chtěla jít na bohoslužbu, ale jen ta představa mě zpanikařila do bezvědomí. 

Snad se z toho dostanu brzy...

 

 

Tak něco veselejšího: zahájení živočišné výroby na Lentilčině. 

 

Kohouta nám vnutila sousedka s tím, že má dva, tenhle je mladší a dostává od toho staršího pěknou čočku. A že mu nejpozději do dvaasedmdesáti hodin musím sehnat slepici, jinak se usmutní k smrti. 

 

Kuky přivezl dvě slípky od kámoše z vedlejší vsi. Jeho maminka omlazovala chov. Jedna z těchhle slepic vypadala velice špatně - oprávněně. Příští ráno ležela v kurníku mrtvá. 

 

 

Ta kropenatá je taková přeplašená, submisivní pipka. Nechá se zahnat od krmení, prchá, i když se po ní ostatní jen ohlídnou. Ale zase je jediná, která snáší. 

 

 

 Máme ty slepice týden. Prý jim při změně prostředí trvá dva až tři týdny, než začnou snášet. Té kropenaté to trvalo asi tři dny. Tak doufám, že se k ní ty další dvě brzy připojí.