Také znáte ten pocit, kdy si po přečtení knihy nevíte co počít dál? Kdy strátvíte hodiny, dny čtením a pak najednou přijde konec. Celou dobu víte, že se konec knihy blíží a přitom nemůžete přestat číst. A pak je to tady, otáčíte poslední stránku, dočítáte poslední slova knihy a cítíte takový zvláštní pocit. Jako by jste ztratili přítele.

     Poslední rok jsem četl výhradně sérii knih Kolo času od amerického spisovatele Roberta Jordana a poté i od Briana Sandersona. I když nebyly ještě všechny díly přeloženy do jazyka českého, dostal jsem se k anglické verzi a v té jsem pokračoval. Naštěstí, angličtina mi problém nedělala a tak jsem mohl pokračovat vve čtení. Pak jsem zjistil, že existuje pár modifikací do jistých počítačových her s tématikou této hry. A tak jsem hrál a i já se "stal" částí toho světa, který, i když zasazen do středověkého fantasy tématu nebyl tak nepodobný světu reálnému. A i přes to, že to bylo pouze v knize, připadalo mi, jako by určité postavy byly mými přáteli, k některým jsem cítil sympatie, jiné z hloubi duše nenáviděl a přál jim jen to nejhorší. Cítil jsem se, jako bych měl v nohách tiséce kilometrů putováním skrze státy, města, lesy a planiny, stejně jako postavy v knize. Už dlouho mne žádná série nevtáhla do děje tak, jako tato, i když jsem jí po přečtení prvních řádků první knihy nedával moc naději. Jsem rád, že jsem nepřestal číst, byla by to škoda, odložit tak dobře napsané knihy.

     Sbohem přátelé ze světa Kola času, bylo mi ctí vás poznat.

"The Wheel weaves as the Wheel wills, and we are only the thread of the Pattern."