Jak jsem včera psal, poslal jsem své životopisy s přáním, aby si mne vůbec někdo všimnul. Ten druhý, se správným číslem a vším, měl dle všeho úspěch, protože hned ráno mne probudil telefonát. Ozvala se mi zaměstnavatelka z druhého inzerátu, zda bych mohl již dnes na pohovor. Samozřejmě, že jsem řekl ano, i když jsem byl nervózní co můžu očekávat. Ale za pár hodin po mém probuhzení jsem již stepoval před hotelem a odpočítával minuty do domluveného času schůzky.
     Sice jsem musel v hotelu ještě čekat více než půl hodiny, ale to mi nevadilo, aspoň jsem si mohl prohlédnout prostory hotelu. Z architektonického hlediska to vypadalo fajn, příjemné prostředí, jen z pohledu člověka, co se nachází ve stavebním prostředí jsem našel pár chyb, ale jak se říká, darovanému koni na zuby nehleď a navíc, mohl jsem tam být i naposled. A pak přišla paní "manažerka" a odvedla si mne do jiné místnosti, kde začal pohovor.
     První, co udělala bylo, že se mne zeptala, co jí mohu o sobě říct. Což jsem nečekal, ale zkusil jsem se tedy rozpovídat. Po pár minutách mi ale došly slova a nechal jsem ji raději klást otázky. Trochu mne některé otázky vyplašily, ale byl jsem v klidu. Tedy doufám, mě přišlo že ano. Najendou spustila anglicky a ode mě se samozřejmě čekalo, že odpovím, což jsem udělal a na pár zaseknutí, kdy jsem přemýšlel, jak to říct spisovně jsem snad neměl problémy, přece jen, angličtina je jedna z mála věci co mi jde.. Jen doufám, že to, že studuji technickou školu nebude překážkou pro mé nastoupení, protože přece jen, za těch pár let jsem zjistil, že s lidmi mám menší problémy než s počítači. Přece jen u člověka mohu použít tolik okrasných slov a i nějak ho urazit tak, že mu to dojde po letech, když to bude potřeba. Do počítáče třísknu kladivem... Obrazně.. 
     Tak teď už jen mohu doufat že můj pohovor byl úspěšný a já v červenci nastoupím na pozici nočního recepčního, mou první opravdovou práci, ne brigádu.. Přejte mi štěstí.. Prosím..