Ráno 1.1.2010 jsme se probudili do krásné bílé zimy. Zatím co,  ještě o půlnoci, když jsme venku u rachejtliček vítali nový rok nebyla venku ani jedna sněhová vločka, tak ráno už bylo u nás úplně bílo. A nejen to, venku to i krásně vonělo, takovým tím svěžím mrazivým vzdouškem.  Holky mi s radostí pomohly odházet sníh z přístupových cest  a vůbec se jim nechtělo z tý bílý krásy domů. Mě to taky pořád táhlo nějak ven, tak už v půl jedenáctý jsme vyrazily na první novoroční prochajdu, do těch našich lesů a na louky. Bylo to jako v pohádce. V lese na cestičkách jsme nenarazily na jedinou stopu ve sněhu. Prostě jsme byly v tom novém roce první, kdo tudy šel. Holky lítaly jako kdyby byly na prochajdě poprvý v živodě. Vždycky když je v lese sníh, tak si to nějak víc užívají a utíkají i daleko ode mě, aby mohly všechno dokonale prozkoumat. Na louce čmuchaly ve sněhu ty svoje myšičky a hlavně Terča byla při tom srandovní. Vrážela do sněhu ten svůj čumáček a vyndala ho až po několika uběhnutých  metrech. Vypadalo to, jako radlice, která odklízí sníh. Nechápu jak vůbec při téhle své činnosti mohla dýchat........