Seděla u čerstvého náhrobku. Poprchávalo. Lidé už se dávno vytratili. Sbírala síly. Kdysi by si myslela, že tohle by nikdy neudělala. Vyprávět si s mrtvým nad jeho hrobem. Vždyť ten člověk už dávno nic neslyší. No, časy se mění. Musí splnit desatero. Začala číst pohádku. Kéž by ji Ivanka mohla slyšet. Jak by se u ní nasmála. Jak by se jí líbily obrázky, kterými Stela pohádku vyzdobila. Úplně viděla, jak by Ivanka soustředěně poslouchala s otevřenou pusinkou. Snad teď poslouchá.