Jsem desna lemra. Dneska jsem tam sla teprve podruhe. Jsem se k tomu dokopavala cele dva tydny. Prekvapuji sama sebe. Vzdyt to mam blizko a o nic nejde. Nemusim se stresovat, ze me treba vyrazi. No jo, ale kdyby mi za to dali nejaky ten dolarek, hned by se mi  tam lip chodilo. Jsem si myslela, jak to bude super, az budu konecne nekam chodit na praxi. A vono prd. Jsem lemra nevdecna. Necitim se tam v tom prostredi dobre a navic ten fakt, ze nevim co a jak mam delat, na pohodli taky neprida.

Treba dnes se jeden doktor (a myslim, ze to je ten majitel) ptal, kde je naka asistentka a jeden z mych "kolegu” mu na to rek: "A jak to mam do prdele vedet?”. Jsem se s takovymhle chovanim na pracovisti jeste nesetkala. A navic k nadrizenemu. Asi jsem naka moc upjata. Treba tam maji takove domacke prostredi a vsichni jsou tam spolu stastni. Ale dneska tam byli trochu jini lide a i jedna holka v mem veku, tak jsem se hned cejtila tak o jedno procento lip. Jo a taky mi prijde divny, ze tam maj na pulte jidlo. V ty stejny mistnosti, kde se valej strikacky a strika krev. Minule tam byly broskve a dnes susenky. Taky si u toho v klidu telefonuji, coz je nejenze rozptyluje, a znemoznuje pouzivani obou rukou, ale ty zvirata se vzdycky leknou, kdyz jim najednou neco zazvoni u hlavy.

Pobyla jsem tam jen hodinku, protoze nic se nema prehanet. V pondeli, jestli se ovsem dokopu, tak bych tam rano sla opet na hodinku a pak musim do skoly. Ve skole se dovim, jak presne je to s tou praxi. Kolik hodin si musime odpracovat a myslim, ze nam da i seznam ukonu, ktery musime udelat a bude to asi muset bejt i podepsany nekym z ty veteriny.

Dneska se ze zacatku nic vzrusujiciho nedelo. Zadni psi jak kone, zadne mrtvolky, ani zadni oposumove. Ale jeden pekne velky zazitek nakonec mam. Proto jsem tam taky sla, abych mela o cem psat :-) Prisel kocourek na kastraci. Ho uspali – prekvapilo me, jak rychle to zabralo. Pak mu rukou oskubali chlupy na varletech a pak prisel pan veterinar. Ten vzal nuzky, varle nastrihnul, pak neco ustrihnul, neco zauzloval a pak to strcil zpatky. Smik, smik – hotovy to bylo za pul minutky. A ted pozor! Pak jsem prisla na radu ja a pichla kocourovi injekci proti bolesti. Ten technik mi najednou rika: "Tady to mu pichni”. A tak jsem mu to pichla. Moje prvni injekce!!!