Tak dlouho jsem v hlave nosila clanek o tom, ze se asi vodkragluju, az jsem ho prenosila. Mozna ale nebude prenoseny, nybrz dozraly. Inu zacneme hezky nejdriv tim negativnim :-)

Byla nebyla celosvetova krize. Zdalo by se, ze v tak obrovske metropoli jako je Los Angeles, bude pracovnich prilezitosti vzdycky dost. Jenomze trh slabne a lidi je porad stejne. Lidi je asi i vic, protoze nekteri maji to rozmnozovani jako hobby. A taky se sem asi hodne lidi stehuje, at uz z USA ci z venku, protoze LA nabizi spoustu veci. Kdyz pomineme ted ten trh prace (filmovy prumysl je ted na tom asi taky mizerne), tak tu mame  kulturni zivot, plaze, nedaleko hory a snih, blizko to je i do Las Vegas. Podtrzeno secteno – me nechtej nikde ani zadarmo. Coz znamena, ze chyba musi bejt nekde ve mne. Jsem vadna. Zivotopis mam, si myslim, slusny. Pracovala jsem jak v CR, tak tady. Skolu mam vystudovanou v CR a druhou studuju tady. Vim, ze nepusobim sebevedome, optimisticky a nadsene. Asi nedelam dobry prvni dojem. A nebo jsem na ne moc dobra a boji se me :-)

Rada bych uz behem studia pracovala na veterine. O tom si ale muzu nechat zdat. A tak jsem si rekla, ze budu dobrovolnicit. Porad to do nas hustili ve skole, ze je dulezite, abychom hned od zacatku nekde makali – at uz placene nebo jako dobrovolnici. Ono je to opravdu dulezity. Z vlastni zkusenosti vim, ze clovek se stejne ve skole nic praktickyho nenauci. A ja se nejlip ucim veci tim, ze je delam. Navic mam takovy tuseni, ze az tuhle skolu dodelam, tak me bez praxe stejne nikam nevemou. Muzu studovat do aleluja a bejt desne vzdelana, ale kdyz nebudu mit tu praxi, tak praci nedostanu, protoze se jim nebude chtit nikoho zaucovat.

Podminkou k absolvovani studia na te me skole je taky praxe. Takze i kdybych nechtela, tak na praxi musim. Ale ja chci. Chci se naucit neco poradnyho jako brat krev, ockovat nebo rentgenovat. A hlavne ani nevim, jak to na takove veterine ve skutecnosti vsecko probiha.

Nejdriv jsem si myslela, ze si muzu vybirat. A tak jsem si vybrala veterinu, kde mimo psu a kocek leci i kraliky a papousky. Bylo to nedaleko a vypadalo to tam hezky. Venku sice jedna sestra kourila, coz mi teda prislo pekne divny. V dnesni dobe tady kuraka nikam nevemou a uz vubec ne do zdravotnictvi. Vyplnila jsem tam zadost o zamestnani (i kdyz slo jen o dobrovolnictvi) a bylo mi receno, ze mi do tydne daji vedet. Nedali. Volala jsem jim teda ja a porad nevedeli, jestli dobrovolniky berou nebo ne. Po tretim zavolani mi rekli, ze ne. Ze ted nemaji moc prace a dobrovolnice uz maji dve, takze bych tam jen sedela a stourala se v nose. Ale jo, jsem jim verila, kdyz je ta krize.

Tam, kam chodim s Lufinkou, tak tam dobrovolniky neberou kvuli pojisteni. Ok, tak jsem se do toho obula a obvolala asi patnact veterin. Dve mi rekli, ze dobrovolniky berou a at si prijdu vyplnit prihlasku. Pokazde to byl ctyrstrankovy formular. Na prvnim miste chteli jeste i esej na tema proc tam chci pracovat. Posleze jsem hned mela pohovor s veterinarem, ktery mi povedel, ze meli dobrovolnice z Nemecka i Slovinska, a byl nadsen, ze mam vystudovanou zurnalistiku. Moc se mi tam libilo stejne jako na miste predchozim. Po tydnu vyslo najevo, ze ted nikoho nepotrebuji.

Na druhem miste opet chteli ctyri stranky a na konci byl testicek! Ze spelovani (slova jako veterinar, operace, prujem, zvraceni) a matiky. I tady se mi moc libilo a ani tady nikoho nepotrebovali.

Takze to byla zajimava hra. Vyberovy rizeni jak kdybych sla do NASA. Zas tolik jsem toho po nich nechtela. Nechtela jsem zadne penize a oni se chovaji, jak kdyby mi delali desnou laskavost.

Nedavno jsem se tu vydala na zdravotni prochazku. Jelikoz me nebavi chodit jen tak kolem bloku a nebo do kolecka v parku, vybrala jsem si k chuzi ulici plnou obchodu, restauraci a tak. No a narazila jsem na dalsi peknou veterinu. Recepcni mi rekla, ze si mysli, ze dobrovolniky berou. At zavolam zitra pani vedouci. Vedouci mi po recepcni vzkazala, ze ted neberou, ale ze jim muzu odfaxovat zivotopis. Je to opravdu blizko, tak jsem si rekla, ze jim tam ten zivotopis prinesu.

Dnes tedy nastal ten slavny den. Lilo jako z konve a ja musela v aute topit jak blazen, aby se nezamlzovala okna. Doma na mape jsem si vsimla, ze po ceste je jeste jedna veterina. Tam jsem se omylem stavila nejdriv, protoze jsem zabocila o jednu ulici driv, a na tu puvodni veterinu uz jsem nedojela. Nejdriv mi pani vedouci rekla, ze uz maj ctyri dobrovolniky, ale ze mi zavola chlapka, co je ma na starost. Ten me provedl po cele klinice, predstavil mi sveho pritele (!) a zacinam v pondeli v 9:00!!! Juchuuu!!! Zviratkaaa!!! To zas budou zazitky. Se mame vsichni na co tesit. Si odkroutim 3 – 6 mesicu a pak uz z toho treba bude neco placeneho.