Skoro už jsem zapomněla na naše drahé spoluobčany tmavší pleti. Včera mi ale osvěžili paměť. Na Palmovce je gang, před kterým mě zapomněli varovat. Je jich tam asi šest a "prodávají" parfémy. Že prý ať se aspoň podívám a už mě chytal za ruku. Když jsem se mu vysmekla, hrnula se ke mně Romka a nazývala mě zlatuškou. Je nechutně evidentní, že oni tam nic neprodávají, nýbrž kradou. Zdržíte-li se v jejich blízkosti déle než pět vteřin, z kabelky nebo kapsy vám dozajista něco zmizí. A vyndáte-li peněženku s tím, že si ten parfém koupíte... no škoda slov. Mámu tam okradli o dvě stovky.

Dalšími rozdíly mezi tady a tam jsou lednice a toaleťák. Lednice máte malé. Americké jsou širší a hlubší. Na druhé straně toaletní papíry vám chválím - jsou krásně tlusté. V USA seženete toaleťáky pouze tenké a ještě tenší. Skoro vyjde nastejno utírat se rukou. Však si všimněte, že v každém druhém filmu mají problémy s ucpaným záchodem. A proto používáním toaletního pápíru se vlastně vystavujete nebezpečí, že se záchod ucpe a přeteče.

Počasí byl zprvu šok, když u nás bylo například v úterý 37 stupňů. Ale už se mi tu líbí, jen kdyby nepršelo. Ani nevíte, jak je užasné mít tu možnost celý den cestovat městskou hromadnou dopravou a být schopen dostat se kamkoli a hned. Taky jsem zapomněla, jak když si v restauraci objednáváte, píše si to servírka na papírek a při placení to před vámi sčítá. U nás si servírky vaši objednávku pamatují a na konci vám přinesou v destičkách vytištěný účet z pokladny.

A teď už k tomu letu. Nějakých patnáct hodin je opravdu moc. Ale na British Airways si vůbec nemůžu stěžovat. Ani špatně mi nebylo. Jen u prvního letu při krátkých turbulencích a při přistání. K večeři bylo na výběr buď kuře s rýží nebo hovězí se zeleninou. Snídani mi nedali, protože jsem ještě spala. Musela jsem si teda pro ni zajít osobně. Za ty prachy přeci musím sníst všecko, na co mám nárok.

London - Heathrow

Seděla jsem v uličce, tudíž jsem nemusela nikoho obtěžovat a přelezát, když se mi chtělo na záchod. Vedle mě seděl mladý německý pár, který se vracel z líbánek na Hawaii. Ten kluk se pak se mnou začal bavit a myslel, že jsem Italka. Mimo informací o Hawaii jsem se dověděla, že do Železné Rudy to maji dvacet minut a uměl říct dobrý den.

Přestupovala jsem v Londýně, kde už bylo slyšet tu naši krásnou češtinu. Když se na obrazovce konečně objevilo, do kterého gatu máme jít, začaly se valit davy. Jenomže gate byl ještě stále uzavřen takovou tou páskou. "Go to gate, ty vole, a vono hovno.", prohlásil někdo za mnou. Takhle se teda v Americe nemluví, milé děti.

London - Heathrow

Na programu toho mám hodně. Chodím po doktorech... Až jim v Americe řeknu, že u zubaře za prohlídku, plombování, odstraňování pigmentu a zubního kamene jsem zaplatila pouhých 25 dolarů (512 Kč), nebudou mi veřit. Dneska si jdu udělat pas. Máma je asi na mě naštvaná, že jsem furt s kámoškama a ne doma. Ještě že už tu nebydlím:-) Myslím jako s rodičema.

Jo a ty "poršácký" tramvaje máte opravdu moc hezký.