Fialova, kam se podivas. Uplne me to posedlo. Vsude jsou fialove stromy. Vidim je z dalnice, vykukuji zpoza domu, lemuji silnice. Jejich popadane listecky tvori na chodnicich fialovy koberec a ja z toho proste nemuzu. Kudy chodim jezdim, tam je jacaranda. Radsi s sebou ani nenosim fotak, protoze bych pak stavela kazdych pet minut a dalsi pulhodinu fotila.

Prvne me napadlo, ze to budu fotit, kdyz jsem videla ten strom u prace. Moc mu to na te zahradce s domeckem a plutkem sluselo. A jesteze jsem ho vyfotila. Dneska uz byl skoro cely opadany! Vyhledala jsem si, jak se ten strom jmenuje a pri te prilezitosti jsem nasla, ze jich hodne roste v Pasadene. A od ty doby nemyslim na nic jinyho. Podarilo se mi vygooglovat, kde presne v ty Pasadene, a jelikoz tam ucim tu cestinu, tak to pro me nebyla zadna zajizdka. Ulice s Jacarandami byla jen kousicek od skoly. Ze vsechno vidim fialove, potvrzuje fakt, ze jsem u ty skoly projela na cervenou a po ceste domu jsem se chtela trosku pokochat a projet si centrum a jak to tam clovek nezna, tak jsem vjela do protismeru (na posledni chvili jsem to strhla zpatky, ale stejne tam nikde nic nejelo).

Mela jsem s sebou frajersky nas novy profi fotak a s tim tezkym kramem zavesenym kolem krku jsem tam chodila hodinu. Byla nedele, tak bylo dobry, ze nejezdilo moc aut. A nebyla jsem jedina, kdo fotil. Ale jedina, kdo fotil s tak velkym fotakem a takovou dobu. Mela jsem to ale stejne nastaveny na automatiku, takze na World Press Photo to nebude.