Hned prvni tyden v Turecku se z nas na ctyri dny stali ostrovane. Jeli jsme na turecky ostrov Bozca, ktery je vsak lepe znam pod reckym jmenem Tenedos. Je to malinky ostruvek v Egejskem mori, ktery ma pouhych 2 500 obyvatel. Zije rybolovem a v lete predevsim turizmem. Zajimave je, ze tam nemaji zadne vesnice, jen jedno mesto Bozcaada (ada znamena ostrov). Jeli jsme tam asi osm hodin! To bylo hrozny. Vzadu jsme byly namackany tri. Ja byla namackla na dverich a ruce jsem si drzela jak ve sveraci kazajce. Takze pro me bylo lepsi jet zpatky tim minibusem, kde jsem mohla vytect do ulicky.

Vitejte na Tenedosu! (toto bylo paradoxne foceno az pred odjezdem)

krasne ulicky tam byly

Taky na tom ostrove vsude roste vinna reva. Kdyz jsme se s manzelem a jeho segrou v jedne ulicce fotili, tak nam mistni babicky daly kazdemu hrozen vina. Uz jsem davno zapomnela, jak chutna dobre hrozno. To, co prodavaji v Americe, chutna jak z umely hmoty. Hlavne, ze je to bez jadyrek. Vsecky tri dny az na ten posledni jsme stravili na plazi. K veceri jsme si ugrilovali rybku (koupenou) primo na plazi, zidle jsme si dali do vody, a zbytkama krmili kraby. Hned prvni den jsem ve vode videla chobotnici. To byl docela "fuj" pocit, protoze jsem se bala, ze na ni slapnu a ona se roztece. A pak jsme meli jednu k veceri - do toho se mi teda nechtelo. Sli jsme na veceri do restaurace a misto jidelniho listku prisel cisnik s obrovskym tacem, na kterem mel misky s predkrmy a podle toho jsme si vybrali. Pak zas prisel s tacem ryb. Ja jsem aspon odmitala jist cokoli z hlavy.

drive vinice, nyni penzion

nase komnata

Ano, v Turecku maji opravdu a porad turecke zachody! Po ceste tam jsem jednu tu "diru" musela pouzit u pumpy a druhou diru v pristavu, kde jsme cekali na trajekt. Za tu druhou diru se musela platit jedna turecka lira! A zaleva se to takovym umelohmotnym hrncem. Fuj! V Turecku je take zajimave to, ze u pumpy si clovek netankuje sam. Vzdy prijde zrizenec a natankuje vam. A kdyz nekomu pochvalite jidlo, tak vam nepodekuje, ale popreje dobrou chut (afiyet olsun). A maji tu strasne moc poulicnich kocek. Kdyz jite nekde venku, div vam neskoci do talire. To je stejny jako v jinych zemich s holubama.

Ubytovany jsme byli v romantickem penzionu, ktery puvodne slouzil jako vinice. Zachod jsme meli normalni, ale zas sprcha nebyla nijak oddelena od zbytku koupelny. Takze clovek osprchoval celou koupelnu i se zachodem. Jenomze voda tam tekla curkem. Takovym curkem, ze mam jeste ted sul ve vlasech a pisek az za usima. A jeste jsme byli na ochutnavce vina, kde nejvetsi udalosti bylo, kdyz dovnitr vstoupil pan s prepravkou na zviratka. Ja hned zbystrila a uvnitr byl bily kralicek. Na manzela jsem volala "bunny, bunny", pan se otocil a povida, ze jo, ze je to tavşan. V penzionu byla i snidane, ktera se skladala z oliv, rajcat, okurky, salatu, syra, masla, melounu, vajec, marmelad a chleba. Poprve jsem jedla cerstvy fik primo ze stromu a byl moc dobry, takovy sladoucky. Kdezto rajcatova marmelada mi teda vubec nejela. Koupili jsme svestky a rodina se divila, ze svestky mame i v Cesku.

pruzracna vodicka

grilovani na plazi

Jeste mam v rukavu par zajimavosti ze zemi tureckych, ktere vam vyklopim, prestoze se k tomu ostrovu vubec nevztahuji. Nejzajimavejsi mi prijde toto - a to jsem prosim donedavna vubec nevedela - ze se starsim lidem musi libat ruka. Jako babickam a dedeckum a starsim tetickam a stryckum a tak. Kdyz jel manzeluv kamos - Turek - s americkou manzelkou do Turecka, byla tam seznamena s jeho celou pocetnou rodinou a vsem starsim musela polibit hnatu. Tehdy jsem o necem takovem slysela prvne. No a ted prisla rada na me. Sedime v Istanbulu v obyvaku a najednou se dozvidam, ze prijede dedecek. Pry jen tak, na navstevu. Za chvili uz zvonil a ja koukam na manzela a povidam, ze zadnou ruku libat nebudu! Nastesti nam to bylo obema prominuto s oduvodnenim, ze prichazime z Ameriky. Dedecek byl ale normalni, moderni. Dostal veceri, poklabosil s manzelem a se mnou a odesel. Ja totiz umim odpovedet na otazku "Jak se mas?". Reknu, ze dobre :-) Pry byl na me zvedavy. To byl duvod jeho navstevy. Pak jsem tamty kamosce pysne vypravela, jak jsem nikomu nemusela libat hnaty.

Dale mam v poznamkach chleba, noviny a odpadky. Kazde rano vam tam domovnik prinese noviny, cerstvy chleba a vecer vam vynese odpadky. Tchyne vubec nemela kos. V kuchyni na klice od balkonovych dveri mela povesenou igelitku, kterou vzdy vecer dala za dvere a bylo to. My jsme tam byli i na zacatku ramadanu a tehdy se ji chleba zvany pide. Nosili nam ho zas primo az do bytu (nejdriv se samozrejme zeptali, jestli ho chceme). Ne, ze bychom ten ramadan slavili, ale chleba je to opravdu vyborny! A kdyz nam ho nosili jeste teply, tak kdo by odolal.

A posledni poznamka bude zase zachodova. V Turecku se toaletni papir nesplachuje, hazi se do kose! Maji tam nejake volsove trubky a ucpalo by se jim to. Jsem se tesila az budu v Americe, kde budu moct pouzity toaletak pohodlne hodit do zachodu. Takze i takove obycejne splachovani toaletniho papiru muze byt luxus.

trhy

priprava gozleme - tenka placicka plnena spenatem a fetou nebo syrem nebo mletym hovezim...