Mám teď novou kamarádku. Jmenuje se Delta. Voláme si skoro každý den. Ještěže jsem s tím obvoláváním začala tak brzo, protože už se mi to krátí. Odlítám za dva měsíce a ještě furt to s těma králíkama nemám vyřízený.

Nejdřív bylo mojí hlavní starostí to, jak to ty králíci přežijou a jestli vůbec. U naší veterinářky jsme se objednali s Abušákem na prohlídku "new pet", abychom se na všechno zeptali a hlavně abych zjistila, jakej na to ta veterinářka má názor. Když jsem jí řekla, že s nima chci letět až do ČR, netvářila se moc optimisticky. Ale že prej s králíkama nemá moc zkušenosti a odkázala mě na veterinu specializovanou na exoty. Tam nám po telefonu nechtěli nic říct a tak jsme se zas museli objednat na prohlídku – tentokrát s Lufinkou. Nová veterinářka se tvářila velice pozitivně a pravila, že nevidí důvod, proč by to neměli přežít. A že je můžu naučit žrát okurku a meloun, aby mělo dostatek vody. Mezitím jsem se od Delty dověděla, že zvířata musej mít s sebou v přepravce misku s vodou, takže ani už nemusim řešit to, že neuměj pít z napáječky. Voda z misky se jim asi vylije, ale stejně jim tam naházim tunu zeleniny. Lufinka totiž žádnou okurku ani meloun nechce. Ta se musí na nový věci trénovat a ne vždy člověk uspěje. Kdežto Abušák sežere všechno a ještě jako by říkal: "Co to máš? No dej to sem. Dělej!" A Lufa na to: "Fuj, co to je? To neznám. Dej to pryč."

Králíci nemůžou na palubu. S tím už jsem se smířila. Ale že na palubu nesměj ani křečci? To teda nechápu. Kraldové žádnej pasík nepotřebujou. Ale ani žádný osvědčení o zdravotním stavu. S tím jsem se obrátila na Státní veterinární správu ČR, kde mi hned a krásně odpověděli. Musím je pochválit. Veterinární osvědčení potřebují jen psi, kočky a fretky. S těma fretkama to taky nechápu. V Kalifornii jsou ale stejně zakázaný. Veškerý ty papíry se kontrolujou až v cílové destinaci, čili v ČR. Email od tý veterinární správy si vytisknu, abych to měla černý na bílým, a nějaký papír o tom, že jsou ušatci zdraví, si taky radši nechám vystavit. Sice mě to zas bude stat hrozný peníze, protože je zas budou muset prohlídnout, ale jsem ráda, že nemusím mít nic oficiálního. Ten oficiální certifikát se totiž musí posílat na orazítkování veterinární správou až do Sakramenta a nesmí to být starší deseti dnů ode dne příletu, takže bych z toho zas měla nervy.

Takže kraldové poletěj jako zavazadla. V zavazadlovém prostoru má být kontrola teploty a tlaku stejně jako na palubě. Ve čtvrtek mi ale jedna z těch operátorek Delty začala plácat něco o tom, že když bude někde po cestě míň než -10 stupňů (asi Fahrnheita, takže -23 ºC), tak králíci nebudou moc letět. (Teď už  si ale ani nejsem jistá, jestli říkala -10 nebo 10.) A to mi prej řeknou až na letišti v den odletu. Co jako s nima mám dělat, když mi řeknou, že je nevemou?! Absolutně nechápu a teď mě napadá, že ty zvířata a zavazadla asi nechávaj někde venku, když je při přestupu přendavaj z letadla do letadla. A já byla ráda, že neletim v létě, protože vim, že králící v letních měsících nesmí létát vůbec. A ještě se mi vůbec nedaří zjistit jakouže to přepravku můžu mít. Nejdřív jsem po náročné telefonické konverzaci zjistila, že tu, co jsem koupila nedávno, mít nemůžu, protože má otvírání i nahoře. Dneska jsem ji teda přes inzerát úspěšně prodala. Co na tom, že na ní bylo napsáno, že je vhodná do letadla. Mám ještě jednu, která má taktéž otevírání i nahoře (což je super, páč se tam ten králík snadno strčí) a taktéž je označená nálepkou s letadlem a palcem nahoru. Jsem ji koupila ještě předtím, než jsem věděla, že horní dvířka jsou leteckými společnostmi zakázána, a potřebovala jsem druhou pro druhýho králíka. A zdála se mi lepší, že sice pořád měla to praktické horní otvírání, ale nebyly to mříže, ale dvířka byla z jednoho kusu plastu a ani to není vidět, že tam ňáká dvířka jsou.

Naposledy jsem tam volala, že si chci teda rezervovat místo pro králíky. To mi totiž předtím bylo řečeno. Že si "letenky” pro zvířata můžu jen rezervovat a platí se to až na letišti v den odletu. No a když jsem chtěla ňáký potvrzení o rezervaci, tak mě maník přepojil na ajťáka, kterej se mě zas snažil přepojit zpátky na maníka, takže jsem si řekla o vedoucí. Vedoucí teda byla z těch zaměstnanců nejlepší, ale taky to žádná sláva nebyla. Když jsem ji požádala o její celé jméno, řekla mi, že je Tara ze Salt Lake City. No nic, řekla, že rezervaci pro králíky mám s tím, že se ještě musím ujistit, že ČR vůbec králíky z Ameriky příjímá. A až to budu mít zjištěný, tak jim zas musim zavolat zpátky, aby mi to teda rezervovali už najisto. A s přepravkou si mám dojet na letiště, kde jí Deltě ukážu a Delta řekne, jestli jo nebo ne. A když řeknou, že jo, tak si to nechám podepsat. V listopadu přiletí ségra, tak ji pojedu vyzvednout s přepravkou. Fakt jak u blbejch. Jim nestačí, že jim za každý zvíře vysolim 200 dolarů! Nevědí nic, jsou blbý jak tága vod biliáru a já tady platim sta tisíce a ještě s tim mám takový obvolávačky. Během toho posledního telefonátu, jak mě pořád přepojovali, jsem seděla na rotopedu. A řeknu vám - šlapala jsem tam dvacet minut. S Deltou ke štíhlé postavě!