Kdyz jsem si dopisovala s lidmi z celeho sveta, kazdy den jsem se tesila, ze mi prijde dopis. Kazdy den jsem pres diry nakukovala do schranky. Jednou jsem dokonce lovila dopis tycinkami na detsky xylofon. Pak jsem teda konecne dostala svuj vlastni klic od schranky, a kdyz ustali penfriendi, stala jsem se zavislou na katalozich jako Quelle, Otto a Magnet.

Katalogy tu neodebiram, penfriendy uz davno zadne nemam. Jednoho jsme si vzala a to mi musi stacit :-D Presto mi ale to teseni na postu zustalo. Kazdy den pred polednem slysim, jak nam listonos hazi postu do schranky. Hned jak je hotov, bezim se podivat, jestli mi neprislo neco zajimaveho.

Nasi mi v dubnu poslali balik a kdyz mi ani po trech tydnech neprisel, oplakali jsme ho. Neposlali ho doporucene, tak jsme to vzdali. Kdyz mi ale z koupelny vypadl kelimek, ktery jsem mela polozeny na okne, sla jsem ho samozrejme sebrat. Vysla jsem ven nasimi druhymi dvermi do bytu, ktere vubec nepouzivame, a co nevidim. Prede dvermi lezel balicek chudinka celej zaprasenej. Nebyt kelimku, ten balik by tam lezel mnohem dele nez jen mesic.

nas postak ;-)
chodi i v sobotu, hec