Chutna mi baklava. Ale ta, co delaji u nas na rohu ve Falafel Grilu je proste nejlepsi. Takovou nenajdete snad v celem Turecku.

Jednou jsme si s manzelem koupili dva kousky a od te doby na ni myslim kazdy den. V patek jsme si ji uz nestihli dat, protoze izraelsky fast food zavira ve ctyri anemakaji i celou sobotu!

V pondeli uz jsem ale na ni mela sestsakramentskou chut. Jenomze baklava nebyla.

Slintajici po baklave touzici jsem vtrhla do Falafelu hned dalsi den. Zas nebyla! Bouchla jsem pesti do kasy. "A kdy jako bude?!” Jose ji dnes vecer upece, povida pan vrchni, prijd v pul devaty pred zavirackou.

Chtela jsem baklavu, ale z nouze a hladu jsem snedla jeden ruzovy grep.

Ve 20:30 se dovidam, ze mila baklava potrebuje jeste deset minut. Nechavam hospodskymu cislo, at mi laskave brnkne, az se baklavicka uraci upect. Vrchni si na papirek napise moje jmeno, coz je v hebrejstine priblizne pet lezerne cmarnutych carek.

Doma meju nadobi a konecne zvoni mobil. Kdyz to zvednu, ozve se "It's ready, baby”. Tak jsem se v devet vecer konecne dostala ke sve baklave. Rovnou jsem si rekla o sest kousku, protoze jen buh vi, kdy bude Jose zase pect.

Baklava byla samozrejme jeste tepla a dostala jsem jeden extra dilek zdarma.

Coze? Jaka baklava?
Baklava je moucnik, kolac, ci zakusek - nejak si nejsem jista, jak ji spravne nazvat - ktera se sklada z nekolika tenouckych vrstev listoveho testa, orechu a slazena je syrupem nebo medem.
Baklava pochazi z kuchyne zemi byvale Osmanske rise, ale date si ji i v Izraeli a z vlastni zkusenosti vim, ze i v Praze.