Delsi dobu tady, a vsude jinde, mluvim o tom, ze vemu Lufu do parku. Tak nejak od dubna jsem shanela padnouci ksiry. Kdyz se mi to na ctrvty pokus podarilo, koupila jsem jeste voditko,a protoze Lufinka celkem zvlada navlekani do ksir, zacala jsem ji licit, jak to chodi v tom nasem parku.

V sobotu jsem vstala uz v 6:30, chvili se flakala na netu, pak se oblikla, nasnidala, a narvala lufu do ksir a do prepravky. Teprve az pak jsem koukla na jizdni rad a videla, ze takhle brzo nic nejede. Prvni bus jel az v devet. Jenomze mi byly obe pripravene a ja se potrebovala vratit pred jedenactou, protoze mi postak mel donest balik. No tak jsme holt sly peso. Teda ja – Lufa se nechala nosit.

V parku jsme se usadily na takovem miste, o kterem jsem si myslela, ze nebude prilis frekventovane. Nechtela jsem, aby nas lidi ocumovali a to byl taky jeden z duvodu, proc jsem tam sla tak brzo. Druhym duvodem bylo, abychom vyrazili jeste za normalni teploty, protoze Lufuska ma kozich jak Medved brtnik.

Lufi temer cele dve hodiny stravila v poloze lezmo. Byla z toho cela vyjukana a ani z preprvaky nechtela vylezt. Behem venceni/lezeni se dvakrat vycurala a travicky si ani neuzdibla.

Dva lidi se me ptali, jestli to je kralik. Chudaci Americani uz ani nevedi, jak vypada kralik. Jeden chlapecek dokonce volal: "Proc se ten kralik nehejbe?!”. Tomu jsem chtela dat pesti.

Zlatym hrebem nasi prochazky bylo, kdyz se kolem nas zacal hrat fotbal. Prisla parta dospelych chlapu a hrali fotbal, prestoze jim uprostred pole stala holka s kralikem. Chvili jsme na ty arogantni hlupaky ziraly, ale kdyz se nic nedelo, a nam nad hlavami letal mic, presunuli jsme se ke kraji. Pomalu uz byl stejne cas jit.

Lufi ve fotbalovem tymu