Volala mi Zuzana. Neni to jedina Ceska, kterou tu znam, ale takova jedina kamaradka. Nejde ani tak o kamaradstvi jako spis o jakesi narodnosti spoluciteni. Obe dve mame nutkavou potrebu si pokecat cesky, tak si dame cas od casu spicha. Holky v nasem veku uz maji mimina, tudiz s nima nic neni. S ditetem musite drepet doma nebo ho vemete na hriste - v takovych pripadech neni pro osobu bez maleho potomka misto. A tak tedy chodime se Zuzkou parit.

Ona vzdycky vybere nejake priserne kluby, kde se ja nikdy nebavim. Kluby nechapu. Je tam bar, kolem ktereho sedi a stoji hory lidi. Vy, abyste si objednali, musite ty hory prelezt, a z plnych plic na barmana zarvat svou objednavku. Hudba je tak nahlas, ze opravdu musite kricet, jak kdyby vam slo o zivot. Kdyz mate stesti, obsluha vas uslysi, ale to co vam odveti uz vetsinou svymi usisky nezachytite. Mne navic pronasleduje kletba. Cokoli, co si chci objednat, at k piti nebo k jidlu, v devadesati procentech pripadu nemaji.

V tom klubu byly dva bary. Jeden na zacatku a druhy uprostred. My jsme sly k tomu, co byl dal od vchodu a doufaly, ze tam to bude prazdnejsi. Jenomze i tento bar byl zavalen drinku chtivymi lidmi. V takovych podnicich nevedou napojove listky, cimz mi mou, uz tak nelehkou situaci, jeste stezuji. Ja vsak mela zodpovedne pripravene, ze si dam campari s dzusem. Chlapek za barem me nejenomze slysel, on mi i rozumel. Avsak pravil, ze tady campari nema, ze musim k tomu prvnimu baru. Nechtelo se mi znova opakovat tu hulakaci proceduru, tak jsem si nedala nic. Zuzanka usrkavla ze sveho olivoveho martini, okukovala chlapky a kourila mnou koupene cigartety.

V sobotu jsme byli s manzelem v italske restuaraci a ja si objednala kureci zavitky s omackou a testovinami. Servirka se me mile optala, jakeze testoviny bych si k tomu prala. Ja ty italske nazvy neznam, tak jsem pravila, ze takove ty motylky. Servirka se vratila se spatnou zpravou: " Motylci dosli." Tak jsem si dala penne - takovy ty nasekany trubicky. To jen takovy dalsi priklad meho prokleti.

Zuzka mi teda nedavno volala, ze uz si nasla praci. Vratila se z cest po stredni a jizni Americe a zacala si hledat praci. Hledala a hledala, byla z toho uplne nestastna, ze si nikdy praci dyl nez dva tydny nehledala. Konecne se ji postestilo. Nasla si misto v cestovni kancelari s velmi dobrym platem plus procenty z prodeje. A ted je na skoleni v New Yorku! Jenomze mne tim svym stestim privodila nestastnou az depresivni naladu. Ona je sice starsi, ma vic let praxe a vsechno v anglicky mluvicich zemich... ale presto... ja chci taky dobrou praci! Ona ma tu uzasnou vlastnost, ze dokaze mluvit a to hodne. Mne kdyz se na pohovoru na neco zeptaji, tak mi da hroznou praci odpovedet vice nez jednim slovem. A pokud mam dobry den, tak ze mne vypadnou vety dve. Jesteze me to hledani prace - procitanim inzeratu pocinaje a ucasti na pohovoru konce - bavi, jinak bych se na to asi uz vicemene vykaslala.

Ted ale k telefonatum, ktere mi naopak privodily dobrou naladu.

Rachpauzu travim vzdy na parkovisti (i kdyz dnes se drzim a nekourim), protoze tam je popelnik a stin. Ve ctvrtek ke mne pristoupil hlidac, se kterym obcas pokecam, a pozadal o laskavost. Potreboval mluvit s nekym ze zdravotni pojistovny, ale nedokazal se dostat pres to automaticke menu na zacatku. Ja - zkusena telefonistka - jsem mu pomohla.

Dale se mi konecne podarilo vzkrisit svuj Paypal. Nekdo se mi tam naboural, a tak z bezbecnostnich duvodu, byla funkcnost meho uctu omezena na minimum. Vzkriseni uctu sestavalo ze tri kroku, pricemz ten posledni byl v mem pripade neuskutecnitelny. Nejjednodussi moznost byla takova, ze jsem mela zadat telefonni cislo a ihned ocekavat telefonat od robota. Jenomze na to clovek musi mit pevnou, kterou ja nemam, a mobil se pouzit neda. Pokud teda nemate pevnou, muzete si nechat zaslat dopis. Jenomze ja tam mela tu starou adresu, protoze jsem si ji po tom stehovani nezmenila. Nejak jsem az donedavna nejaky Paypal vypustila z hlavy. Adresu jsem zmenit nemohla. K tomu zas bylo potreba potvrdit cislo karty. A ja mam kartu novou. Jak se mi z ni nekdo snazil odcizit dva tisice dolaru, tak jsem ji zrusila.
Tak jsem si takhle dopisovala s paypalaky asi tri tydny, pricemz jejich rady nikam nevedly. Ani zrusit jsem ten ucet nemohla. Az mi konecne jeden z paypalaku poslal telefonni cislo. Chlapek mi ten ucet spravil po telefonu a jediny, co bylo potreba uvest, bylo jmeno a posledni ctyrcisli platebni karty. No hura!

Jak to vsecko jde, kdyz ma clovek ruzovej mobil :-) Za dvacet babek a uplne mi staci.