Opet se nam ucpal hajzl. Uz potreti. Poprve se to manzelovi podarilo prostouchnout zvonem, podruhe jsem musela volat spravci, at to prijde spravit, a ted jsme v tech srackach byli zase. Tentokrat mi ale spravce nezvedal telefon, tak jsem se zbytek dne rozhodla stravit v obchode, kde je zachod.

Manzelovi se to k veceru podarilo prostouchnout. Takzve velke hura, v koupelne na zemi spousta vody a jako spravni Amici nevlastnime hadr. Par minut na to nekdo klepe. Pan spravce to byl a pta se mne, co jako do toho hajzlu hazim. Toaletak, co bych tam hazela? Tak to se prej nesmi. Ma se hazet vedle do kose.

Kde to jsme? Nekde pred sto lety? Nechutarna! Co ja si chudak pocnu? Ve vlastnim dome budu muset trpet pouzity toaletni papir!!! Nechapu, nechci, asi se rozbrecim.

Jeste, ze jsem si v tom obchode koupila neco hezkeho. Jmenovite jde o kabat, tricko, sklenene sachy (vcetne damy a vrchcabu), roztomile sklenicky na panaka z Francie a italske elegantni sklenice na vino. Jdu se opit.