Je rano a ja porad spim. Spim si ve sve loznici a ve sve posteli. Probudi me ramus. Asi zas soused, pomyslim si. Kdyz uz jsem trochu vic vzhuru a me smysly bystri, prijde mi, jako by ty rany a hlasita mluva sli z naseho bytu. Upravim se a jdu do koupelny. V koupelne nekdo byl. Jdu dolu. V predsini sviti svetlo. Dvere jsou odemcene. Otevru je a pred sebou mam dva kourici Mexicany. Zeptam se jich, jestli byli uvnitr. Byli, ale jen dve minutky a maji povoleni od spravcove. Aspon umeli anglicky.

Stejne je to ale sila. Ona mi sem pousti cizi lidi, aniz by mi dala predem vedet! Co kdybych tu naha cvicila jogu nebo delala cosi v koupelne? Asi tak pred tremi tydny jsme hlasili, ze potrebujem opravit sprchu a novou sit proti hmyzu na balkon. To budou ted ty necekane navstevy na dennim poradku. Hlavne, aby to uz konecne spravili. Aspon ten balkon – chci to tam zkultivovat.

V sobotu jsem uspesne absolvovala druhou hodinu tureckeho jazyka. Claudie tam teda chodi se mnou, takze mam aspon odvoz. Probirali jsme casovani slovesa byt, zapor a vety tazaci. Nebudu tady zachazet do detailu, protoze to byste se picli. Jen tim chci rict, ze jsme toho probrali dost. Porad jsem jakz takz v obraze. Asi mi hodne pomohlo, ze jsem na turectinu chodila v Praze. Tam jsem byla totalne mimo, takze ten prvotni sok uz mam za sebou.

Paul prisel pozde a odesel driv, a stale neumi cist. Byla tam nova studentka Irina, ktera uz turectinu evidentne mela, takze mam konkurenci jak ve znalostech, tak ve jmene. Claudie ale pravila, ze oba do svestek nevydrzi:-), ze prestanou chodit, ze ani u jednoho nevidi zadne nadseni. Ze by ho videla u me? To mi prijde divne:-)

Moje ucebnice se jmenuje Ebru Turkce. Naivne jsem si myslela, ze to znamena turectina pro zacatecniky. Jenomze Ebru, krom toho, ze je to zenske krestni jmeno, je specialni druh osmanskeho umeni, ktere se preklada jako mramorovani. Kazdy obrazek je hand-made, takze je to dost drahe. Jsem si ale jista, ze bych to zvladla sama. Jen kdybych mela vsecky ty ingredience a material. Nejcastejsim motivem jsou tulipany, potom vseljake jine kvetiny a abstraktni motivy. Dela se to tak, ze se do hranate nadoby velikosti papiru naleje voda, ktera se smicha s necim tak, ze to zhoustne a ziska to konzistenci podobnou medu. Clovek si pak pripravi barvy a udela do tekutiny tolik tecek, kolik potrebuje. Tecky se pak trochu rozpijou a jsou z nich kolecka. Tycinkou se pak barva z kolecka vytahne tak, ze vznikaji liany, cili listy, kvety atp. Mrknete se na video. Me to desne fascinuje. Navic ta voda smichana s necim vytvori pak na papire taky takovou texturu.