Cesky sen

16. 04 2009 | 01.41

Prave jsem dokoukala Cesky sen. Pujcila jsem si to ve videopujcovne a nic moc jsem od toho necekala. Porad jsem to odkladala. Koukat na naky lidi na louce, co prisli za hypermarketem a vono hovno. No pobavila jsem se luxusne. Hilarious, by rekli moji americti kamaradi. Dokument byl zajimavej od zacatku do konce. Nejen ta pasaz na louce v Letnanech. Jsem bydlela v Praze 8 a do Tesca jsem jezdila pomerne casto. Nechapu, ze jsem o nove otevirajicim se hypermarketu Cesky sen vubec nevedela. Bylo to v roce 2003 – to jsem jeste byla v CR. Bych tam stejne nejela, protoze by mi bylo jasny ze tam budou davy. Nakupuju rada, to vite, ze jo. Ale kvuli nakejm vokurkam, sardinkam, vodam a kachne za 25 korun se nepo.

Ta reklamni kampan byla fakt dobra – Nejezdete. Neutracejte. Ale zas tak dobra asi nebyla, kdyz jsem to nikde nevidela. Meli nejenom reklamy na zastavkach MHD, ale i v metru, na tramvajich, v radiu a televizi (ty televizni reklamy se mi ale vubec nelibily). Nebyla jsem jedina, kdo o tom nevedel, nebo na koho to nezabralo, protoze se tam na ten den otevreni objevilo jen dva tisice lidi. Ja bych kvuli tomu stejne nevstavala. Polovina tech lidi byli duchodci. Jeden z nich pravil, ze stejne nemaj co delat, leda chodit po tom, po obchodech :-) Jeden dedula prisel v kratasech (nebo v trenkach) a rozepnute kosili. Si asi myslel, ze je nekde u jezera a ne v Praze. Potom jeden, co furt prohlasoval, ze je rybar, byl cely v zelenem a mel spalene paze. Taky tam bylo prazvlastni individuum v sitovanem tricku a krataskach.

Vesmes to byli asi lide, co nemaji co delat a zenou se za kazdou slevou. Treba moje babicka studuje kazdicky letak, co ji prijde do schranky, a presne vi, kde co kolik stoji a kam se vyplati zajit. Takze tu nebudu delat zavery typu, jaci hlupaci se tam sesli. To ne. Proste chteli usetrit, kdyz tam melo byt tak levno. No nekup to, za ty prachy. Ja taky rada usetrim a jezdim jen do tech levnejsich obchodu, i kdyz tady se tak nezije. Krome toho, co meli ty lidi na sobe, me fascinovalo, jak tam porad zminovali Evropskou unii. Co ma co spolecnyho neexistujici nakupni centrum se vstupem do Evropske unie?

I Morgan Spurlock (dokumentarsita – tvurce napr. Super Size Me nebo Where in the World is Osama Bin Laden?) zalitoval, ze myslenka fiktivniho hypermarketu nenapadla jeho.

 

Tak nejak, jako ti lide stali na louce pred kulisou, jsem stala ja v budove skoly a shanela se po kurzu na psi kadernici. Cekam na to uz od unora. Vcera mela byt prvni hodina. Hezky si to razim s obrovskou casovou rezervou, ktera mi dovoluje stavit se v obuvi. Vyzkousim si par bot a jdu na autobus. V budove "Animal Sciences” hledam ucebnu, kde se teda budeme ucit na ty psi kaderniky. Kdyz nic nevidim, zeptam se. "Cely kurz se kona uplne jinde v utulku, ne tady”. Jsem debil! Tak ono se to cele kona v uplne jine ctvrti v psim utulku a ja mam cele ty dva mesice zafixovano, ze uterky a ctvrtky jsou ve skole a nedele v utulku. Ono to ale na tom letacku opravdu tak vypada! Sla jsem  to jeste pro jistotu prokonzultovat se skolni poradkyni, ktera to s pocitacem moc neumela, ale daly jsme hlavy dohromady a dosly k zaveru, ze jsem debil. Cely kurz se proste odehrava v tom utulku. Kdyz uz jsem teda byla u ty poradkyne, tak jsem se ptala, kdy uz konecne budu mit  to pristupove heslo do systemu, abych se mohla prihlasit na ty rozrazovaci testy. Zkusili jsme to a uz jsem v systemu. Jen mi zatim neprisel zadny email, tak jsem to nevedela. Prihlasila jsem se zatim jen na ten test z anglictiny. Jdu ve stredu 22. dubna v sest vecer. Na matiku jsem se neprihlasila. Na to se zatim necitim.

Po tomhle vsem jsem si sla sednout do zahrady k jezirku a vytahla svacinu – pytlik s jahodami a jablkem. Jak pytlik zasustil, kacer zbystril, priplaval ke mne a zacal kvakat. Kdyz na me nic nezabiralo, vylezl z vody a produciroval se mi u nohou. Hodila jsem mu kousek jablicka. Kacer zklamane vlezl do vody a odplaval k lekninum. Po chvili se zas vratil a pokracoval v zebrani. To uz priplavaly i zelvy a vystrkovaly na me ty sve prehistoricke hlavicky. Hodila jsem jim jablko, ktere kacerovi nebylo dost dobre. Zelvy si kousku jablka nevsimly a kacer kvakal dal. Jedna zelvicka si pak z jablka dvakrat uzdibla. Si myslim, ze nemeli hlad, ze jen z nudy zebrali a ze jsou zvykli, ze se s nimi studenti deli o svaciny.