Nas thajsky mechanik se vzmohl a v sobotu jsme jeli vyzvednout to moje auto. Manzel si pri te prilezitosti nechal vymenit olej, a mezitim jsme teda sli prubnout toho myho starickyho Forda. Pote, co jsme se ujistili, ze vsechno funguje tak, jak ma, probehla vymena ridicu. Jela jsem do filipinskych potravin, zverimexu a zpatky do autoservisu, kde manzel vystoupil a ja uz pak jela uplne sama samotinka. Poprve v zivote! Zrovna spravovali silnici, kterou jsem projizdela a byl otevren jen jeden pruh. Mohla jsem si teda v klidu zapnout radijko. I to jsem zvladla! Dokonce jsem si i otevrela okno :-) Zastavila jsem se jeste v jedny samosce a zaparkovala v cilove destinaci. Parkovani mi zabralo nejakych deset minut, protoze jsem se snazila zajet co nejbliz k chodniku, jako to meli ostatni.

Dalsi den rano jsem jela do utulku. Jelo se krasne, protoze v nedeli rano neni skoro zadny provoz. Sice jsem si zapomnela mapku, ale nasla jsem to i tak. Hlavne, ze jsem si nezapomnela ledovou kavu :-) Cesta mi trvala 35 minut (autobusem to bylo 90 az 120 minut). A tech pet minut bylo extra, protoze jsem zajela do slepe ulice. Zaparkovala jsem hezky ve stinu pod stromem a kdyz uz bylo po hodine psiho kadernictvi, tak jsem vyhazovala bordel z auta, co tam zbyl po manzelovi, a pote jsem poobjedvala sendvic. Kus dal byl chlapek, co mel nejake problemy s autem a pozadal me o pomoc. Mel vybitou baterku a chtel se napojit na moji, aby mu naskocil motor. Jsem mu teda pomohla, co jsem mela delat. Asi za odmenu, nebo co, me zval k sobe do motelu na pokoj a zadonil o moje cislo. Pritom jsem mela mokrou botu a chlupaty triko, jak jsme koupali ty psy. No a pak uz jsem jela domu a opet se zasekla ve slepe ulici.

V tydnu jsem byvala doma ve 22:10, protoze ty kurzy mame vecer a to uz tuplem nic nejezdi. Ted budu doma uz v osm. Jo, to je zivot, kdyz jsem ted pojizdna. Muj Fordicek Contour si prej "zahral” ve filmu Bolt.

A taky mam novej touchscreen mobil – LG VU. Taktez mam zbrusu nove sandalky a tasku na plaz. Asi jsem byla nejak moc hodna.