Nebo nicej cloveka. Nevim, jak tenhle clanek nazvat. Ale spravne jste pochopili, ze to bude o penezich. A taky o tom, jak jsem blba. Takze dve lakava temata jednou ranou.

Jsme v Americe a tak tu kazdy mame pytle platebnich karet a zijeme na dluh. Znate to z filmu a serialu, ne? Hlavni postava se na posledni chvili probere a uvedomi si, ze druhou postavu desne miluje a nemuze bez ni zit. Vezme si taxika na letiste a bez mrknuti oka si koupi letenku za stovky dolaru, protoze jeho laska, ktera si myslela, ze je nemilovana, se prave prestehovala do Parize. Ten frajer to totiz zaplatil kreditkou a tak to bude hezky s urokama nakou dobu splacet.

My, jelikoz nejsme zadny Amici, tak jsme si zatim takhle na dluh nic nekoupili. Nekoupili jsme si televizi jak dve okna, ani auto jak tank. Manzel si vzal akorat pujcku na skolu, kterou ted splaci, a pokud koupime nakej ten dum, tak na to si samozrejme taky pujcime. Mne se teda libi jeden takovej prstynek... No nic. To si asi budu muset pockat az na desate vyroci svatby.

Ja mam dve debetni karty. Jedna je jen z myho uctu, na kterym moc penez neni, a ta druha je z uctu spolecneho. Tu druhou pouzivam normalne. Problem je v tom, ze obe vypadaji uplne stejne a ta pitoma banka je v jinych barvach nevydava.

Jednou, kdyz jsem jela k mori, tak jsem si s sebou nevzala celou penezenku, nybrz jen ridicak a jednu tu kartu.

Ty jo, chce se mi chrnet, tak pokracovani priste.