Tak ten zatracenej čokl se našel! To mi teda spad kámen ze srdce. Sice to nebyla moje vina. Když dá majitelka psovi velký obojek, protože si neuvědomí, že po ostříhání ztratí pes na objemu, tak to je potom těžký. Ale stejně jsem se cejtila hrozně. Takhle někomu ztratit psa a chudák zvíře, někde bloudí a prchá před kojoty.

Dneska jsem v baráku vyvěsila leták - s tou jedinou mizernou fotkou, co mi byla poskytnuta - a našla se, holka jedna (a už jsem jí pořídila lepší foto, kdyby zas zdrhla). Pak jsem ještě jeden leták prdla do parku na sloup a jeden do útulku. V útulku jsem se nejdřív zeptala, jestli jim tam někdo nepřines takového malého světlehnědošedivého voříška. Tak prej jim včera lidi přinesli 28 nalezených (nebo teda ztracených, jak chcete) psisek. No tak jsem to tam prošla a Jessie nikde. Mezi letáky ztracených zvířat měl ňákej maňas reklamu na svoji detektivní kancelář. Že prý vám pejska vypátrá, neb vždycky ví, kde se co šustne.

Až večer mi někdo volá, že její sousedka našla psíka a že je to asi ten můj. Sousedka ale nebyla momentálně doma a ani ten leták ještě neviděla. Já jsem ale chtěla vědět, kde pani bydlí, abych si udělala představu, kam až ten čokl došel. Vzápětí mi ovšem došlo, že je to paní z pětky! Poznala jsem ji podle přízvuku. Říkám: "Že vy jste ta paní z pětky? Tady Lvice ze dvojky." Tak jsme se zasmáli, pani se divila, neb jsem doteď žádného psa neměla. Ona to ví, jelikož má čivaváka a tak bychom se při venčení potkávaly. Takže Jessie byla u pani správcový. Našel ji její syn. V noci byla totiž schovaná pod autem u nás na parkovišti a plakala. Já myslela, že už je bůh ví kde a nebo někde leží přejetá, a vona si zatím našla cestu ke mně do baráku. Manžel říkal, že šla určitě k sobě domů, což je odsud nějakých dvacet kilometrů! No nešla, šla ke mně a to jsme přitom spolu strávily jen deset hodin.

Ten kluk ji i vykoupal. Díky bohu! Mezi lidmi se stále najdou dobré duše. Tady totiž od pátku non stop prší. Hnus je to. Blechy snad nemá, i když se ňák podezřele často drbe. Ale doufám, že se nenastydla. Udělala mi doma na koberci loužičku a pak když jsme se venčily, tak se tak nějak pořád štelovala na čůrání, ale myslím, že nečůrala. Byla tma, tak jsem na to pořádně neviděla. Takže mám doma načůráno celkem už od pěti zvířat :-) A to jsem ani nehlídala toho pitbulla, jak po mně zas někdo chtěl. Ten by mi tu spáchal větší zvěrstva.

Ještě půjdem na jednu procházku o půlnoci a vyfotíme vám, kolem čeho chodíme. Takže publikování článku musí chvíli počkat...

Tak už jsme se vrátily z procházky a vyfotily jsme vám tenhle krásnej barák. Von je to nejkrásnější barák široko daleko, ale takhle vánočně (vkusně!) nazdoben nemá na ulici konkurenci. Můj fotoaparát bohužel noční focení nezvládá, takže to nezachytil tak, jak to vypadá ve skutečnosti. To se prostě musí vidět no. Snad tu fotku přesto oceníte. Šly jsme kvůli vám do mokré trávy, kam se ani Jessie nechtělo.

Jessie mi teď leží u postele, tak doufám, že bude spát. Přijde mi, že jaksi vůbec nespí. Nebaví mě to s ní. Protože se mi nelíbí. Je to takovej ošklivej ratlík. A víte, jak se říká lidem, co mají rádi jen ta pěkná zvířátka? Teď to nemůžu najít, ale je to něco jako cuterian (od slova "cute", což znamená roztomilý).