No to jsem si zas dala! Hodina a pul utrpeni! Navic jsem asi vypadala trosicku zaostale, protoze jsem nerozumela vsem tem pokynum, ktere mi byly udelovany v anglictine.

Vetsinu casu jsme museli byt na vsech ctyrech (ne na kolenou, nybrz na chodidlech). Nikdy bych si nemyslela, ze se to po deseti sekundach neda vydrzet. I kdyz to asi mela byt odpocinkova pozice, protoze to ostatni, co jsme tam predvadeli, nemelo daleko k nadlidskym vykonum. Krome hlubokych nadechu a vydechu (v mem pripade funeni), otvirani srdce (?), pohled ke slunci (rozumej zirani do stropu), jsme kroutili sva tela do takovych pozic... Napriklad chuze po zdi, zatimco jsme se drzeli na rukou jako pri stojce. Mne se to podarilo jen proto, ze me slecna ucitelka/mucitelka drzela vsi silou za pas. O stoj na rukou ve drepu (vypada to jako zaba ve vzduchu) jsem se pokousela marne. Dalsimi prvky bylo vytlacovani udu dopredu, dozadu (proste na tu stranu, na kterou to neslo) zatimco polovina tela musela byt ve vzduchu.

Jesteze jsem tam prisla na lekci, ktera byla za polovicni cenu (8 $). Podotykam, ze hodina byla vhodna pro zacatecniky! Malem jsem tam vypotila dusi. Utrpeni muzu srovnat jen se spinningem, ktery byl teda horsi. Da se mluvit o stesti, ze jsem oboje prezila.
V satne mi ta uca povida, ze jsem byla dobra. Odvetila jsem, ze jsem mrtva a ze to rika jen pro to, ze jakozto ucitelka jogy musi byt pozitivni. Musela jsem si rypnout:-)
Zminka o autobusu nesmi v zadnem z mych vypraveni chybet: Na autobus domu jsem dorazila o 4 minuty drive. Kdyz po deseti minutach neprijel, zachvatila me panika, protoze tenhle jezdi jen jednou za hodinu. Myslela jsem, ze mi ujel. Nakonec ale prijel - s dvacetiminutovym zpozdenim.