Jednou ráno po cestě do práce mě asi patnáctiletá holčina pustila sednout. Na náladě mi to moc nepřidalo.

A dneska, když jsem zas jela z práce přes celou Prahu, tak jsem si chtěla po půlhodinovym stání v metru v tý tramvaji už sednout. Odehrálo se nádledující.

Vystupovalo ještě pár posledních lidí, ale bába už se rvala nahoru po schodech, aby si sedla. Ještě tam ale několik volných míst bylo - to nejbližší vedle ní - tak jsem si sedla.

Bába: "Sem si nesedejte, děvenko. To je pro invalidy."

Já: "Vždyť tu žádný invalidi nejsou. Když přijdou, tak je pustim."

Bába. No tak si sedněte. Pauza. V metru si sedali ňáký čtyřicetiletý na invalidy! Pauza. Hajzlové!!!