Stal se zázrak. Pozdě, ale přece. Začala jsem psát bakalářku.

V médiích se teď hodně mele o jedný události, která má co dočinění s mým tématem, a mě to tak nějak vyburcovalo a trošku nakoplo, že jsem konečně zmáčkla čudlík s nápisem ON, co mám na hlavě. Ale nijak jsem se nepředřela, si nemyslete. Mám necelou stránku. Nevim, co budu dělat. Čas kvapí. A zejtra (teda vlastně už dneska!) si jdu v klidu pařit...

V úterý jdu napodruhý na jednu bezvadnou zkoušku. Jako minule jsem se na to podívala, ale jen jedním okem a ještě přimhouřeným. Místo učení jsem vyprodukovala dvě básně, které se mně osobně teda dost líbí :-)

I

chtěla bych aby
přestal se život ptát
aby dny delší byly
bych se dýl mohla smát
pila bych s lidmi
co mají mě rádi
a platit penězi
co do klína mi spadly
líbat se hlavou dolů
a nechat věci být
do pytlů balit smůlu
a blbostem uvěřit
přála bych si toho víc
duhu v noci a v létě sníh
dobrý skutek, co byl by hřích
teď už ale mlčet budu a nepovím nic

II

na kostele sedí vrána
chybí tam totiž kříž
tak aby tomu grády dala
sedí tam a jde k nám blíž
povídá, že nevěří těm kecům
mně ani tobě
roztáhne křídla
černá jak v hrobě

křížem ti život začíná
křížem ti život končí
a když láska je nevinná
nekoukej na ni zvenčí
ta, co k tobě blízko má
přijde a brečí
nečekej do rána
večer je hezčí

A co jsem dneska ještě dělala?

Jo! Poprvé v životě jsem jela páternosterem! K obědu jsem měla čtvrtku kachny s červeným zelím a bramborvým knedlíkem. Odpověděla jsem na tři hodně dobré inzeráty. Na závěr jedno dementní video k tématu hledání práce.