Rychlý rande

22. 02 2012 | 22.23

Bakalářku hazím na lištu. Mám dvanáct stran. Na koleni papír s ušmudlanejma poznámkama z rychlýho rande.

Koukám do něj a čtu si. Skladník, voják, tlustý právník, starý bankéř. Nechci nikoho urazit, ale co byste z toho měli, kdybych tu mluvila o tom, co bylo k pití a jak malebný byl interiér restaurace? Jo a taky jde o to, že jsem cynik. Nikomu se nelíbí, co říkám. Podle mě je každej debil.

Interiér ale byl opravdu malebný. Neprůchozí cihlový sklípek. Ale mohlo tam bejt chladnějc. A k pití bylo červené nebo bílé víno a voda.

:-))) Jo, tak teď už k věci, že? Chtěla bych na úvod říct, že to byl ten nejvýživnější Valentýn mého života.

Šla jsem na Valentýna, neb ten den to bylo zdarma. A s kámoškou. Vlastně jsem o tom přemýšlela už rok. To, že všude říkám, jak jsem vůbec nebyla nervózní, neznamená, že jsem nějaký nadčlověk. Prostě jsem o tom tak dlouho uvažovala, až jsem se s tím zžila.

Vystupovali jsme tam pod přezdívkama z řecké mytologie... I když se mi většina chlapů představila normálně jménem. Já pak teda taky. Protože něco ve stylu Ahoj, já jsem Jarda. Hm, já Afrodita - to je prostě divný.

Dostali jsme všichni desky s tabulkou a přehledem přezdívek, kde byly kolonky ANO a NE. Pak tam byl ještě prázdný papír, na kterém mám právě ty svoje poznámky a seznam záchranných otázek, kdyby vázla diskuze. Jednu takovou otázku jsem z prdele použila. Vybrala jsem si Jaká je tvoje oblíbená zmrzlina?. Jeho čokoládová, moje taky čokoládová, tak jsme si podali ruce.

Každá žena měla přiděleno, kam se sednout a čekalo se, až se sejdou všichni muži. Na stole mi ležel nějaký ženský časopis, tak jsem si četla. Nechtěla jsem čumět na ty mužský - jak v 19. století na trhu při koupi otroka. Už nevím, co to bylo za časák, ale zajímavej. Dověděla jsem se tam, že existuje opak energetického nápoje - Good Night Drink, pak jsem si četla o mladém českém vysokoškolsky vzdělaném páru, který žije v původním obydlí Mongolů. Rozhovor se Sylvou Lauerovou tam byl taky, ale ten už jsem si nestihla přečíst!!!

Pánům taky přidělili číslo stolu, kde má kdo začít a po vysvětlení, že máme s každym pět minut (na pokec!!! :-))) se to rozjelo.

Já jsem začínala s chemikem. Sedl si a čuměl do země.

Už mě to neba. Pokračování příště a radši pod heslem.