Dělám na dvou počítačích. Můj krásný červený naleštěný přítel neumí česky. Napsala jsem sice bez kontroly pravopisu svou bakalářku, ale teď když jde o peníze, musím se snažit více. Tak si to projíždím na šedivé kraksně patřící pánům rodičům. Její monitor má jistojistě nadváhu. Protože tak velkej zadek se už dneska nevidí.

Pracuje se mi líp v noci. Prací teda myslím psaní, překládání a tyhlety věci se slovy. Nevím, jestli by mi třeba lepení krabiček nebo omývání nemohoucích šlo lépe za světla nebo za tmy.

Možná, že můj prapředek byl upír. Jsem teď těma upírama úplně poblázněná. I obrázek k této množině slov bude na upíří tématiku. Musím se vám k něčemu přiznat - cudně klopím oči a koušu se do rtu - začala jsem číst Stmívání a baví mě to. Ale sere mě, že si ty hlavní postavy představuju jako ty herce. Páč ty zná každej. I já. I když někdy žiju jako Patrick the Starfish pod kamenem. A taky mě štve, že hned od začátku vím, že Edward je upír. Nebejt filmu a toho šílenýho humbuku kolem, tak ve čtvrté kapitole, kde jsem, bych furt nevěděla, proč je tak divnej.
Potřebu napsat tenhle článek jsem dostala na balkóně. Jedla jsem blumy, pecky házela do křoví a poslouchala cvrčky. Někde zapípala Nokie a já šla zapnout počítač. Debilní 21. století.

Na obrázku nejsou Twilighti, ale hlavní postavy ze seriálu True Blood, na kterém teď taky mimochodem ujíždím.