Ukazuje se, že zapracovat se do vztahu, dá víc práce, než si najít práci. Dělám blbej první dojem, takže obojí je pro mne na hranici nemožného. Zase koukám na Když Harry potkal Sally a říkám si, že je to snad můj nejoblíbenější nečeský film.

Pořád mám práci. Ještě mě nikdo nevyhodil. Já sama chtěla skončit. Měla jsem tam být do konce března. Hrozně se mi ulevilo, když jsem věděla, že to skončí. Ale taky jsem si poplakala. Ty lidi by mi chyběli. No a představa, že už nikdy neuvidím svého šéfa... Nepředstavitelné! O mém nezdravém vztahu k nadřízenému ale mluvit nebudeme.

Pořád dřu jak kůň, ale aspoň už vím, co dělám. Nevstávám ve čtyři, abych v šest byla v práci. Občas si i vemu den dva volna. V průměru jsem v práci deset hodin denně. Veškerý volný čas si plánuju na sekundy. Dřív na blogování nebyl čas a teď, když už jsem se dala trochu do normálu, tak jsem si tady od toho tak odvykla - dá se říct vylěčila se ze závislosti - že už vůbec nemám potřebu líčit na blogu veškeré své radosti a strasti. Což je teda velká škoda, protože mám novinku!

Bydlím sama!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Poprvé v životě úplně sama!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Našla jsem si podnájem. Byt je moc hezky udělaný, v koupelně zabudované rádio:-), a nájem není přemrštěný. Samozřejmě že je to dost, o žádné levnotě nemůže být ani řeč, ale tak každá sranda něco stojí. Mám to kousek do práce a bydlím vedle obchoďáku, takže good value for the money. Bydlím teda v paneláku, ale já proti panelákům nikdy nic neměla, takže pohoda.

Za chvíli mě čeká dovolená - prodloužený víkend v Londýně, takže u mě dobrý.