Už je to víc než měsíc, co jsem se vrátila z Egypta. Řeknu vám, nejlepší dovolená mýho života! Jak se moje noha dotkla egyptské půdy, jako bych zemřela. Prostě jedenáct dní v ráji!

Moře jako kafe. Ještě nikdy jsem nelezla do vody - krom výřivek - kde bych se aspoň pět minut nemusela osmělovat. Voda průzráčná. U korálů bylo možno pozorovat pestrobarevné rybičky i bez šnorchlu. Nakonec jsem si ale taky koupila šnorchl a viděla krásný želvičky! A málo lidí. Což teda bylo blbý pro hotel, ale pro mě ideální. Stačilo mi těch šest Italů, co na sebe v jednom kuse hulákali přes celou pláž. No a Češi? Však to znáte. Ledvinka a věčné stěžování. Moc vedro, moc větrno, nuda, vypadává proud (jo, vypadával asi 2x denně, ale jen na minutu). A když se tam ta politická situace vyhrotila tak, že cestovky posílaly lidi domů, tak tady ta česká rodinka chtěla odletět taky. "Bohužel" byli jedni z těch, kteří odlétali v řádném termínu. Já jsem taky odletěla, jak jsem měla. Díky bohu. To by mě teda namíchli, kdyby mi to zkrátili. Človek se jednou za deset let dostane na dovolenou...

Já, přestože jsem tam byla sama, jsem se nenudila ani za mák. Měla jsem super knihu od Ivy Pekárkový. Ale copak ňáká kniha. Byla jsem miláčkem místních. Furt za mnou někdo chodil, takže jsem si měla s kým povídat, byla sranda, dověděla jsem se spoustu zajímavých věcí o jejich kultuře a pro nás absolutně nepředstavitelném životě. Byla jsem zasypávána komplimenty. I ten nejposlednější nosič zavazadel, který anglicky uměl deset slov, mi měl potřebu oznámit, že jsem krásná nejkrásnější. Já vím, že oni jsou takoví. Trpí nedostatkem sexu, myslí si, že ženy ze západního světa spí s každým, a proč asi jela mladá žena sama na dovolenou?? Možná někteří měli ten dojem, že jsem tam přijela souložit s personálem. Ale já jsem se rozhodla, že jim ty jejich komplimenty budu věřit, že si tu pozornost a status bohyně užiju. V ČR po mně neštěkne ani pes, takže jednou za čas mám právo na pár dní v ráji. "Your body perfect in Egypt - slim." Ano, i takovéhoto komplimentu se mi dostalo. Do očí se mi draly slzy. Co vám budu povídat.

Poprvé jsem jela na velbloudovi. Což byl taky supr zážitek. Ten velbloud je fakt velký zvíře :-) Jeli jsme jen já a velbloudář. Jeli jsme do pouště. Bylo zajímavý jet na výlet někam, kde nic není :-) Ale nakonec jsem tý poušti přišla na chuť. Takovej klid. A večer (tma byla už v 19h) tma jak v pytli, jen na nebi hvězdičky. Mělo to být tak, že já pojedu na velbloudovi a on na koni. Jenomže koně potřebovala jiná tlupa turistů, tak šel pěšky. Jenomže po cestě zpátky se mi ho zželelo. Byla pekelná tma, na zemi určitě hadi a bůh ví co. Nechala jsem ho teda naskočit k sobě. Seděl za mnou. Upozornil mě, že by z jistých důvodů měl raději sedět přede mnou, jenomže to bych se zas nemohla držet takovýho kolíků. A velbloud, když kluše nebo jde z kopce, kolík je potřeba. Holt to bylo prostě více intimní než je zdrávo. A ještě mi upletl cop :-)

Jinak jsem chtěla jen na jeden výlet do civilizace a to do města Quseir. Jenomže při prvním pokusu nás bylo málo, takže se trip nekonal, a pak už byl zákaz opouštět resort. Přesto jsem hotel opouštěla. Riskovala jsem holý život, abych přešla silnici a po večerech zevlovala s prodavači. Bylo tam děsně vtipný "nákupní centrum", kde z osmi obchodů byly otevřené jen dva a na trávníku se pásly kozy. Lékárna (kde měli cigarety i viagru) a obchod s tričkama. Chodila jsem tam za klukama popíjet karkade (ibiškový čaj), Fantu a klábosit o životě. Nepřestávalo mě fascinovat, jak se se mnou ti mistní dokázali smát a já s nimi. Jiný kontinent, kultura, věřící s ateistou. Přesto jsme dokázali prokecat hodiny. Za vydatné pomoci anglicko-arabského, arabsko-anglického a anglicko-anglického výkladového slovníku :-) Představte si, že takový chudák mladíček, když se chce oženit (a to teda chce, páč založit rodinu je smyslem jejich života) - a někdy se mu dokonce může poštěstit, že si najde nastávající sám - musí disponovat plně zařízeným bytem či domem, aby se mladá ženuška měla dobře a nijak nestrádala. To ani v ČR není moc možné, aby byl mladý muž takhle zajištěn. Natožpak v Egyptě, kde je nezaměstnanost jako kráva.

Některé jsem trošku vyvedla z míry, když jsem jim vysvětlila že v ČR nemáme moře ani poušť (ne, ani malou!). Nějak to nedokázali pobrat. A stala se mi úsměvná historka s panem uklízečem. Poslední den se mě otázal, zdali bych mu nevěnovala jedny ze svých náušnic pro jeho ženu. Překvapilo mě, že vzal tu odvahu - se na to určitě chudák připravoval od prvního dne. Ale asi se nebál - měli jsme spolu hezký vztah - občas jsme dali cígo a probrali záludnosti života (Probrali je teda silné slovo. Jazyková bariéra tam byla velká). Šperky jsem měla poválený po stole. Nenosila jsem je, nějak mi přišlo, že se to k tomu upocenému ksichtu a šíleným vlasům nehodí :-) Přišlo mi fakt hezký až romantický, že chce svý ženě udělat radost. Ženě, kterou mu pravděpodobně našla matka. Šli jsme teda ke mně na pokoj, aby mi ukázal, který ty náušky chce. No byly to ty nejhezčí samozřejmě, ale zároveň ty nejnovější - koupené týden před odletem. Sehnala jsem je znovu! ;-) Po naší transakci jsem šla na pláž a hned jsem se vrátila, neb jsem si zapomněla ručník. Uklízeč telefonoval s manželkou a vyprávěl o té šťastné novině. On jí fakt řek tu pravdu, že ty náušnice vyžebral od jedný turistky! A řek mi, ať počkám, že mi ženuška poděkuje. Předal mi mobil, chudák žena vykoktala "thank you" a bylo. Dobrý skutek dokonán.

No ale hlavně co se nestalo... Jsem se tam seznámila. S místním samozřejmě. Historie se opakuje. Ano, já vím, je to blbost, jiná klutura, muslim, bla, bla, bla. Jenomže co naděláš? Nic. Je to silnější než já. Vypadal jak z filmu Kleopatra. Jen linky kolem očí mu chyběly. A spolu s naším intelektuálním spojením a smyslem pro humor se jednalo o dokonalost nad dokonalost. Proběhly nějaké techtle... Divila jsem se, že jsem ještě vůbec schopná něco takového cítit. Tady u nás mám pocit, že už jsem o všechny emoce přišla. První týden po návratu byl těžkej. Měla jsem absťák a procházela jsem rubriky "manželství s Egypťanem". Teď už jsem opět zaběhla do svého českého života, ale píšeme si, mám ho na FB.